Hamilton

Autorem hamiltonovské špionážní ságy je Jan Guillou, jeden z nejznámějších švédských spisovatelů současnosti. Jestliže v Čechách si získal jméno jako autor historických románů o templářském rytíři Arnu Magnussonovi, ve Švédsku a vůbec ve světě se proslavil především jako investigativní novinář a autor špionážních románů podle střihu Fredericka Forsytha či Johna le Carrého. Pokud jde o jeho novinářskou kariéru, úzce souvisela s Guillouovým politickým smýšlením. Mládí prožil v maoistických komunitách, v roce 1970 vstoupil do komunistické strany. O tři roky později spolu se svým kolegou Peterem Brattem zveřejnil na stránkách levicového časopisu Folket i Bild/Kulturfront důkazy o existenci tajné, neoficiální výzvědné organizace Informationsbyrån zřízené za účelem sledování levicově smýšlejících švédských občanů. Přestože šlo o doložená fakta, oba žurnalisté strávili téměř rok ve vězení za špionáž. Právě tam začal Guillou přemýšlet o postavě Hamiltona, Rudého kohouta švédské výzvědné služby. Jeho příběhy pak začal psát ve druhé polovině 80. let a brzy se staly nejenom švédským fenoménem. Tím se levicově smýšlející špion vycvičený v USA logicky dostal i do kin, poprvé na samém konci studené války. Ztvárnili ho postupně slavní švédští herci posledních generací (Stellan Skarsgård, Peter Haber, Peter Stormare a Mikael Persbrandt), své eskapády však musel přizpůsobovat dramaticky se měnící době. Zejména v 90. letech se komplikovaný hrdina seriózní špionážní série proměnil v urputně chtěný švédský ekvivalent brosnanovských bondovek, „jenom“ pořízený za mnohem méně peněz, tudíž v až směšných produkčních podmínkách. Takový je i Stormarův Hamilton z roku 1998. Berte ho spíše jako kuriozitu, zpětně upozorňující na podivnou přepjatost 90. let, navíc okořeněnou účastí představitele Lukea Skywalkera ze série Star Wars Marka Hammila. Ten se tu pokusil najít v sobě dostatek temné síly a uhrát záporáka. Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017