Kulhavý ďábel

Ďábel Asmodej se pokouší přesvědčit zamilovaného Václava Neckáře o pošetilosti lásky. Film je velice volně zpracován podle pitoreskní francouzské předlohy Alaina René Le Sage. Snímek upoutá výtvarnými nápady a dobrou hudbou. Líbil se mi už při své premiéře před čtyřiceti lety a dnes při repríze v TV rovněž.

To snad mělo být nějaké komediální podobenství ne? Ani hudebně se mi to nelíbilo, o ději ani nemluvě. Podle mého byl scénář velice slabý, ba přímo špatný, takže kromě dortové bitvy na konci filmu to není naprosto ničím zajímavé. Nezasmál jsem se, nudil jsem se. Jediný postava Asmodej mne zaujala, a to jen proto, že ji hrál pan režisér samotný. Hodně dlouho jsem váhal, než jsem dal alespoň tu dvacítku. No, už se stalo.

Stejnojmenný původní Le Sagův román je zde v tomto filmovém vaudevillu už jen ztěží k poznání a pramálo z něj zbylo, vlastně jen ta erotická stránka (kam se kupříkladu poděly všechny ty filosofické myšlenky, v něm obsažené?). V původním románu kulhavý skřet Asmodej odkrývá střechy domů jako nějaké roušky a ukazuje donu Kleofáši pošetilosti lidí pod nimi skryté; ve filmu se ukazuje jen jedna z početných lidských bláznivin, ta nejsprostší a nej(po)hlavnější: láska, jakoby v nějaké ďábelské předmanželské poradně. Nicméně Herzova verze alespoň nepostrádá onen cynický pohled na věrné milování a lhostejnost k lidským osudům. Děj je ovšem poněkud neurovnaný, ač z filmařského hlediska není o pitoreskní obrazy nouze.