Lupič

[b]Portrét sebedestruktivní mysli - i tak by se dal charakterizovat dosud nejúspěšnější snímek Benjamina Heisenberga. Jeho ústředním aktérem je úspěšný maratonský běžec, ale i bankovní lupič-recidivista. Po propuštění z vězení se nehodlá vzdát ani jedné z činností, které jeho jinak prázdný život pomáhají zaplnit.[/b] Německý režisér a scenárista Benjamin Heisenberg, absolvent filmové školy v Mnichově, našel námět svého třetího celovečerního filmu Lupič ve stejnojmenné knize (2002) rakouského autora Martina Prinze založené na skutečných událostech. Bankovní lupič Johann Rettenberger čeká ve vězení na propuštění na svobodu. Zdá se, že svoji budoucnost vidí hlavně ve sportu - už v průběhu trestu se intenzivně připravoval na maratonské závody. Se stejnou zaťatostí, se kterou se věnoval tréninku na vězeňském dvorku, však míří i zpátky na scestí. Heisenberg pro příběh zvolil filmový styl typický pro Berlínskou školu, který je postaven především na nezúčastněném pozorování a na práci s elipsami. Kameraman Reinhold Vorschneider využívá omezeného množství barev a vlastní režie odmítá dát přístup k jakýmkoli informacím z minulosti hlavní postavy. Místo toho vystavuje do popředí motiv masky, kterou si Johann nasazuje v bankách, ale v přeneseném slova smyslu ji nesundává ani v civilním životě. Heisenberg ale zároveň nerezignoval na divácký potenciál loupežného dramatu. Kriminální snímek Lupič ho rozvíjí, aniž by diváci získali větší vhled do psychologie a motivací hlavního protagonisty, jehož sveřepým výrazem vybavil Andreas Lust. Hlavní ženskou roli režisér svěřil herečce Franzisce Weiszové známé z filmů Psí dny (Hundstage, 2001), Křížová cesta (Kreuzweg, 2014), ale i z Herzova Habermannova mlýna (2010). Johann a Erika spolu tvoří osudově spojené postavy, kterým není dopřáno soužití. Klíčovou otázkou filmu zůstává, proč se Johann dál věnuje kriminální činnosti, když má možnost se partnersky i kariérně (respektive sportovně) začlenit do současného světa i bez zločineckých aktivit. Možné odpovědi se skrývají ve scénách s kurátorem, který má na starosti Johannovo zapojení do společnosti, v detailu tepové frekvence či v záběrech z loupeží. Jasnou odpověď však Heisenberg nedává. Snímek měl světovou premiéru v soutěži na Berlinale v roce 2010 a poté se s úspěchem promítal na řadě světových festivalů. Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015