Jmenuji se Oliver Tate

Co jako????? Někdo se tu smál? Někdo se tu bavil? Tak já tedy ne - jestli toto patří mezi nejlepší komediální filmy roku 2010, v těch horších snad už musí hrát jen Ben Stiller, Jackie Chan, Adam Sandler, Owen Wilson , Richard Gere a Eddie Murphy dohromady! Za nejlepší považuji závěrečný záběr, jenž byl pro mě vysvobozením z ujetého filmu (jel úplně špatným směrem), neokoukaných tváří (víme proč), příšerných kostýmů (někdo chodí oblečený jako Oliverova matka?) a stupidních myšlenkových pochodů. Mám z toho depku.

Pokud někdo viděl film Hala Ashbyho Harold a Maude se mnou myslím bude souhlasit v tom, že hlavní protagonista má s Haroldem až podezřele mnoho styčných bodů, a to jak vizuálně (rachitický tmavovlasý adolescent), tak psychicky (nízké sebevědomí, lehce sebedestruktivní sklony). Nicméně tato komedie je tak mile britská a retro, že toto svoje podezření potlačím a Olivera Tatea doporučím všem, kdo chtějí opět uvěřit tomu, že lze natočit vkusnou vtipnou komedii s uvěřitelnými hrdiny a citovatelnými replikami ("naši spolu už tři měsíce nespali. poznám to podle intenzity osvětlení :D)

Oliver Tate je niekedy ako Harold Chasen a niekedy ako Adrian Mole. Vzhľadom k svojmu veku je však primerane zmatený, možno viac precitlivelý, viac hĺbavý, ale inak typický teenager. Svoj prerod z chlapca na muža zvláda s prehľadom a popritom sa dokáže "svojsky" vysporiadať aj s krízou v rodičovskom vzťahu. Psychologický rozbor Lloyda Tatea by bol rozhodne zaujimavejší, prinajmenšom by sa ukázalo "po kom ten náš chlapec vlastne je?". Ale príbeh je to určite podarený, tam kde schladí studený britský dážď zahreje okrem iného aj príjemná hudba a vlastne páčilo sa mi to od začiatku a skoro až do konca.

Jakoby v té době Beatles, kazeťáků, kufříkových tašek a skládaných sukní byly vztahy puberťáků romantičtější, vtipnější a čistší. Přesto Oliver Tate trpí, hodně trpí probémy svých rodičů, problémy své holky a nakonec dělá "chyby". Otázkou je, zda se dá mluvit o chybách, nebo jde o jen o delší cestu k dospělosti a posbírání zkušeností. Bavit se budou jak pamětníci doby, tak mladí. Autoři totiž skutečně vybrali perfektní charakterizační momenty - slovní (např.dialogy Olivera s rodiči), obrazové (např. pád Zoe do rybníka nebo v závěru, když se Oliver s Jordanou sejdou u moře). Vždy je v tom vtip i vážné poselství. Velmi doporučuji!