Otcův pozemek

Celovečerně debutující jedenatřicetiletý režisér, scenárista a střihač v jedné osobě natočil příběh o komplikovaném vztahu otce a syna. Téma věčné, až biblické, zasazené na současný maďarský venkov. Základní narativní linie je vcelku jednoduchá. Otec (János Derzsi) se právě vrátil z dlouhého pobytu ve vězení. Jeho téměř dospělý syn (Tamás Ravasz) mezitím rostl jak dříví v lese a živil v sobě nenávist k nepřítomné hlavě rodiny. Matčina předčasná smrt absentujícímu tatínkovi na oblíbenosti nepřidala. Synek tiše protestuje nad navrátivší se autoritou, kterou chtě nechtě musí poslouchat a plahočit se na kousku země, na němž chce otec vybudovat vysněnou vinici. Dusivý status quo naruší příjezd tety Ági (Andrea Nagyová), sestry zemřelé matky. Ta však mezi dva muže, kteří jsou si podobnější, než si jsou ochotni přiznat, vhodí jen další z mnoha jablek sváru... Úsporné a prosté drama vypráví Nagy především precizně komponovanými klidnými obrazy, dialogy redukuje na minimum a za herce nechává mluvit především jejich mimiku. Ta je v případě představitele otce Jánose Derzsiho odzbrojující, neboť jeho drsný jednooký pohled, doplněný skleněnou oční protézou, z diváka reakci jednoduše vykřesá. Přesto si publikum nemůže být jeho postojem nikdy jisté. Chce skutečně pro svého syna lepší život než pro sebe? Nebo si jen chce splnit vlastní sen? Debutant Tamás Ravasz pak představuje jeho fyzický protiklad. Svou až antickou krásou, pevným, úzkým pohledem, zaťatými čelistmi a tělem pokrytým našponovanými svaly působí odhodlaně, tvrdohlavě a zmateně. Oba dva spojuje neschopnost dávat najevo city, natož se spolu o nich bavit. Režisér komponuje své hrdiny buď proti otevřené krajině, či v uzavřeném prostředí jejich zaostalého domova. Upozaděnou verbální složku Nagy kompenzuje dlouhými záběry s působivě načasovaným střihem. Každý záběr trvá vždy o pár vteřin déle, než by měl, čímž ještě zvyšuje bezvýchodnost předestřené situace. Při sledování Otcova pozemku se jistě vybaví jiné jméno maďarské kinematografie: Béla Tarr. Hledání formálních podobností je nasnadě, ale Nagy od Tarra oslovsky neopisuje. Razí si svůj styl, jenž je postaven na společných základech, na kterých je budován současný maďarský film. Kristýna Pleskotová Letní filmová škola 2011