Pan Arkadin - důvěrná zpráva

Bohatý finančník si najme soukromého detektiva, aby zrekonstruoval jeho minulost před rokem 1927, kdy údajně ztratil paměť. Orson Welles se při natáčení snímku, který část dobové kritiky označila za „klon Občana Kanea", dostal do problémů a konečný sestřih filmu se odehrál bez režisérova přispění. Když Orson Welles znovu hrál v roce 1952 svou slavnou roli Harryho Limea v rozhlasovém seriálu BBC, který vycházel z Třetího muže (1949), nechal v jedné části svého hrdinu pátrat po minulosti jistého pana Gregoryho Arkadina. Později se rozhodl zmíněnou půlhodinovou epizodu využít jako námět pro film Pan Arkadin a sám ztělesnit záhadného magnáta. Stejně jako občan Kane je i pan Arkadin záhadnou, nesmírně bohatou osobou s nejasnou minulostí. Soukromý detektiv, jehož si finančník najme, aby zrekonstruoval jeho minulost před rokem 1927, kdy údajně ztratil paměť, se setkává s různými lidmi z Arkadinovy minulosti. Skutečný motiv jeho sebezpytování ale zůstává dlouho skryt... Orson Welles měl díky pařížskému finančníkovi Louisi Dolivetovi, s nímž ho pojila levicová minulost, k natočení filmu relativně dost prostředků. Přesto se dostal do problémů. Když nebyl schopen dodržet několik domluvených dat premiéry, Dolivet mu film odebral a konečný sestřih se odehrál bez Wellesova přispění. Promyšlená flashbacková struktura vzala do značné míry za své (ve verzi uvedené roku 1962 v USA zmizela úplně) a vytratily se i některé scény hlouběji osvětlující Arkadinovy pohnutky. Ve filmu vystupuje řada známých herců v malých rolích, někteří téměř k nepoznání namaskovaní (Michael Redgrave jako starožitník). Klíčovou úlohu Arkadinovy dcery Welles svěřil své tehdejší přítelkyni a pozdější manželce Paole Moriové, jejíž hlas musel být kvůli výraznému akcentu předabován. Problematickým se také jeví obsazení málo charizmatického anglického herce Roberta Ardena do role detektiva Van Strattena. Navzdory určitým technickým nedostatkům, týkajícím se především zvukové stránky, a ztrátě kontroly nad jeho dokončením je film určitě něčím víc než jen klonem Občana Kanea (1941), jak ho část dobové kritiky oznámkovala. Už jen proto, že obsahuje řadu témat, k nimž se Welles ve své tvorbě pravidelně vracel. Kvůli částečnému financování ze Španělska vznikla kromě anglické i španělská verze, v níž některé menší role ztělesnili jiní herci. Michael Málek LFŠ 2015