Kávová spravedlnost

Život obyvatel kávových polí v horách východní Ugandy, argumenty tradičního hnutí za spravedlivý obchod v Anglii a první fair trade kavárna a pražírna v Česku v dalším dokumentu z cyklu Příběhy z Afriky. Další díl cyklu dokumentárních filmů o životě běžných lidí a podobách rozvojové pomoci v Africe přibližuje svět ugandských pěstitelů kávy. Farmářka Jennipher Wettaka pamatuje, že kávu pěstovali už její prarodiče. V pohoří Mount Elgon ve východní Ugandě rolníci v minulosti sklízeli arabiku v malém množství pro obchod se sousední Keňou, vzdálenou devadesát kilometrů. Dvaačtyřicetiletá Jennipher má dvouakrovou farmu a na ní dva tisíce kávovníků, které živí celou početnou rodinu včetně šesti vlastních dětí a tří osvojených sirotků. Dokud kávu prodával každý farmář sám, postavení pěstitelů bylo velmi nejisté, cenu určovali prostředníci, kteří od nich kávová zrna vykupovali, a tržba často nepokryla ani náklady na sklizeň. Před osmi lety ale farmáři založili v oblasti Mbale kávové družstvo Gumutindo. To teď sdružuje na pět tisíc drobných pěstitelů kávy, jejichž úrodu družstvo vykupuje, třídí a prodává pod registrovanou známkou Fair Trade do evropských států. Ta zaručuje farmářům minimální výkupní cenu bez ohledu na cenové výkyvy na světovém trhu. V roce 2008 to byl jeden dolar a jednadvacet centů za libru zelené kávy. Dalších deset centů za libru dostávají farmáři jako sociální prémii na rozvoj místních komunit. Na oplátku známka Fair trade zavazuje družstvo k dodržování standardů mezinárodní organizace FLO - nesmějí mimo jiné používat nucenou nebo dětskou práci, musí vést řádné účetnictví a zápisy schůzí družstva, které farmáři sami vlastní. Nesmí také používat v Evropě zakázaná hnojiva a pesticidy. I když je garantovaná výkupní cena vyšší než obvyklá tržní, u fair trade kávy z Gumutinda podle ředitele družstva Willingtona Wamayeye nejde o žádnou charitu, ale o korektní obchod. Družstvo farmáře učí, co dělat, aby jim úroda neseschla a nehnila, zavedlo také třídírnu kávových zrn a zaměstnalo ochutnávače vzorků, aby káva dosáhla té nejvyšší kvality. S kávovým družstvem Gumutindo spolupracuje britská Fair Trade Foundation, která myšlenku spravedlivého obchodu propaguje už desítky let ve Spojeném království. Jednoho dne bude celý světový obchod fér, říkají britští organizátoři fair trade kampaně: nejdřív musí ale Evropská unie přestat subvencovat evropské farmáře a otevřít trh pěstitelům z rozvojových zemí. O pár kilometrů dál v oblasti Kamuli ve střední Ugandě běží jiný projekt konceptu spravedlivého obchodu. Ugandská organizace Kulika tady ve spolupráci s Evropskou komisí a nizozemskou Solidaridad učí farmáře modernějším způsobům zemědělství i života. Místním rolníkům Kulika pomohla vybudovat latríny a úsporná kamna. Farmáři se učí, jak pečovat o kávovníky, aby nežloutly, a jak vedle nich pěstovat další plodiny, které jim zajistí obživu během dlouhého dozrávání kávy. Kulika vybavuje farmy zemědělským náčiním, do chudých příbytků zavádí pojem základních hygienických norem. Do projektu se zapojilo tři a půl tisíce pěstitelů, mezi nimi i David Kibikyo. Z projektu je nadšený, svoji farmu vylepšil a rozšířil, ale chtěl by, aby Kulika v oblasti zůstala dalších pět let. Místní káva zatím nedosahuje úrovně vytříděné horské arabiky - je to obyčejná robusta a farmáři za ni dostanou jen necelých šedesát centů za libru. Projekt má tak v první fázi hlavně sociální efekt - farmy jsou čistší, jejich obyvatelé zdravější a vzdělanější a jejich káva lépe prodejná. Do roku 2010 by se ale farmáři měli postavit na vlastní nohy a začít samostatně prodávat kávu označenou nizozemskou známkou UTZ CERTIFIED, obdobou Fair Trade známky. Evropská podpora skončí a další osud farem bude jen na nich. „Spravedlivou“ kávu najdou už několik let v regálech obchodů i čeští spotřebitelé. V konkurenci velkého britského řetězce přišel s alternativou malé firmy kávový specialista Daniel Kolský. Jeho firma o deseti zaměstnancích dováží fair trade kávu také z Afriky a na podzim loňského roku ji začala v Česku i pražit. Do rozměrů britského trhu má ale ten český ještě daleko. Zatímco si angličtí konzumenti mohou vybírat z tří tisíc druhů fair trade výrobků, v Česku se sortiment zboží ještě vejde do pár desítek. Je fair trade v první řadě obchod nebo rozvojová pomoc? I o tom je poslední díl Příběhů z Afriky.