Španělský továrník pozve několik frankistických ministrů na hon, aby si je naklonil a oni podpořili jeho obchod. Hon se koná na usedlosti markýze de Leguineche, který má vážné finanční potíže. Šlechticův syn, zdegenerovaný podivín, uprchne s milenkou nejvlivnějšího z ministrů a továrníkovi tak zkomplikuje život.
Jde o první Berlangův projekt, který se obešel bez problémů s cenzurou, protože byl natočený dva roky po smrti diktátora Franca. Myšlenka filmu vychází z historky, kterou Berlanga kdesi zaslechl - mladý ministr je pozván na jeden z honů organizovaných pro generála Franca. Ministr má hrůzu ze zbraní a nešťastnou náhodou střelí Francovu dceru do zadku. Berlanga si z anekdoty vzal téma honu jako záminku pro obchodní jednání a rozpracoval děj. Jaume Canivell ve snaze prospět svým obchodům se dostává doprostřed mocenských maškarád ve světě, který je mu naprosto cizí. Obývají ho rozhádaní ministři, neschopní prostředníci, lakomí aristokraté, bizarní služebnictvo, rozpustilé milenky, násilnický kněz a další lidské typy, které hatí všechno jeho úsilí a nutí ho dělat, co je mu proti srsti. Berlanga píše, opět ve spolupráci s Azconou, příběh s kolektivním hrdinou. Vytváří jízlivý obraz mocenských vztahů za frankistické diktatury a přijímá roli sarkastického kronikáře španělských národních dějin. Na rozdíl od jiných filmových tvůrců nebledne s příchodem demokracie Berlangův filmařský přístup ani všeobecné vyznění jeho díla, naopak si svou platnost suverénně zachovávají. Národní puška sklidila velký úspěch a Berlanga natočil další dvě pokračování v hlavní roli s markýzem Leguinechem a jeho rodinou - Národní dědictví (Patrimonio nacional, 1980) a Národní III (Nacional III, 1982). Tyto komedie podávají obraz procesu španělského přechodu k demokracii a odehrávají se na pozadí historických událostí - konec frankistického režimu, zavedení parlamentní monarchie či neúspěšný pokus o státní převrat v únoru 1981. Na konci osmdesátých let začíná Berlanga pracovat na čtvrtém díle série o této šlechtické rodině, která hlásá obnovu ruské monarchie a zasazuje se o navrácení trůnu údajným potomkům posledního cara. Scénář dostal název Ať žije Rusko! a ačkoli produkční práce značně pokročily, k natáčení nakonec nedošlo. Národní puška a její předchůdce Svátek dobročinnosti se stávají modelem pro další snímek Všichni do vězení (Todos a la cárcel, 1993), který si všímá korupce v dobách největšího rozmachu španělských sociálně-demokratických vlád.
Rafael Maluenda, LFŠ 2014
