La Paloma

"La Paloma". Režisér Helmut Käutner se divákům představil svým prvním barevným filmem Terry ze života známých přístavních hamburských čtvrtí, kolem Repperbahnu a známé uličky zábavních a atrakčních podniků "Große Freiheit". Käutnerův barevný debut je vskutku víc než zdařilý. Barva mu zde nebyla jen pohou atrakcí, a vítanou příležitostí k předvádění pestrých kostýmů, pohádkových interiérů a barvotiskových obrázků ze života idylického venkova, nýbrž má svou dramatickou funkci, umocňuje realitu filmového obrazu a hlavně je nevtíravá, svébytně nepřehlušuje ostatní důležitější prvky filmové skladby, naopak jen je harmonicky doplňuje. Takže: tak nějak si divák mohl představovat také - ovšem při ještě větší technické dokonalosti - konečnou funkci barvy ve filmu vůbec. Delikátním použitím, která konec konců za tehdejšího stavu barevné techniky, se musela vždy spokojit určitým druhem stylisace, dosáhl tehdy Käutner obrazové plastiky hodné povšimnutí a zejména ve scénách v hipodromu a v přístavu žádoucí ovzduší. Vlastní děj filmu je celkem kalendářovou historkou o marné lásce staršího námořníka a zpěváka v jedné osobě k mladé dívce, ale režijní i scénáristické vypracování pohrávající si mistrně s psychologií osob i davu s pointami, místy umělecky i obsahově na svou dobu obsahově velmi odvážnými (třebas delikátní scéna v milencově pokoji) jsou vzorným příkladem čisté filmové práce a režijního vkusu. Hans Albers, Hamburčan rodem, zahrál si jistě s chutí a gustem svou druhou postavu v barevném filmu po Münchhausenovi. Jeho poctivý námořník Hannes to až nezaslouženě, citově prohrává proti mladšímu sokovi (Hans Söhnker) a ani sám nechce věřit, že on, miláček žen, v nevysloveném boji o útlou Gisu (Ilse Werner) nezůstává tentokrát vítězem. Roli majitelky hipodromu skvěle zahrála Hilde Hildebrandová, za povšimnutí v ženské úloze stojí i Thea Thiele, jako paní konsulová. O bodrý námořnický humor se postarala výtečná dvojice námořníků (holohlavý Gustav Knuth a suchý Günther Lüders), kterou trefně doplňuje na „trojhvězdí“ i sám mladý režisér Helmut Käutner v charakterní roličce námořníka z Kolína nad Rýnem. Informace, která spíš směřovala k německým divákům byla, že film věrně zachovává severoněmecký dialekt, což přispívalo k autentičnosti hamburské atmosféry.