Dny plynou

Nápad vyměnit jméno Godot z názvu pověstné Beckettovy hry za jméno Godard se tak nabízí, že ho využilo již mnoho autorů (každý se přitom jistě domníval, že na to přišel první). Fadil Hadžič si sice pro svou filmovou beckettiádu zvolil název Dny plynou, ale odkaz k oběma emblematickým figurám moderního umění – Beckettovi a Godardovi – nemohl být názornější. Řetezec ryze alegorických, hořce absurdních epizod je vystavěn okolo postavy mladíka Cina, jehož jediným cílem v příběhu je dočkat se na smluveném místě svého přítele. K mnoha peripetiím, které ho potkají, bude patřit i herecké účinkování ve snímku snažícím se – s jistou urputností – imitovat po jugoslávsku známý francouzský vzor. Posléze se Cino rozhoduje čekání ukončit, ale teprve po nedobrovolném vysvlečení z civilizačního hávu smí opustit smyčku příběhu, okamžitě znovu začínajícího. NFA