Sette scialli di seta gialla

... aneb také "Sedm žlutých hedvábných šálů", jak lze přibližně do češtiny přeložit originální italský název hororu. Oceňuji nápad, jak vraždit modelky, napustit šál provokující látkou, která vybudí kocoura k útoku na člověka, to je hodné mistrů italského hororu. Filmaři se nespokojí jen s tímto způsobem vraždění, závěrem přijde na řadu například i břitva ve sprše a celkem slušné giallo. Příběh je vystavěn na chladném a halucinatorním prostředí, které dokresluje slepotu hlavního hrdiny Petera Olivera, kterého opět dobře ztělesnil oblíbený klaďas a fešák italského filmu šedesátých a sedmdesátých let Anthony Steffen. Neztratí se ani dříve populární hvězda Sylva Koscina.

Jde o naprosto obyčejnou detektivku. Snad je v ní více mrtvých, než bývá zvykem, ale to je vše čím se liší od klasiky. Není přímo nudná, ale větší spád by tomu rozhodně moc prospěl. Hlavní hrdina s kamenným ksichtem je děsně nesympatický, takže ani zde žádné plus. Nakonec byla nejlepší scéna v ateliéru. Ale jinak prostě žádný důvod k jásotu. Musím přičítat všechny drobné plusy, aby to dalo dohromady alespoň tu hloupou dvacítku. Takže za těch pár nahotinek a pro někoho snad napínavý závěr ta dvacítka je.