Kůže, kterou nosím

Ztráta času, tedy pro mne. Po půlhodině jsem nastartoval rychloposun a jel a jel až do konce. Asi jsem o nic nepřišel. Statický snímek bez akce a vzruchu. 2012083111246/11927

Na tento film jsem se velmi těšila a musím říct, že když už jsem měla tu možnost ho vidět, tak jsem nebyla vůbec zklamaná. Já osobně Banderase nepovauji za velkého herce, vlastně v jeho tvorbě bych našla opravdu hodně málo filmů, kde si mě získal, ale tady se prosadil, přesně podle mého gusta a ta role mu sedla, jako ušitá na míru. Elena Anaya je pro mě už hodně známá herečka, kterou jsem viděla už mnohokrát a tady si mě získala ještě mnohem víc. Je vynikající herečka, která umí skutečně hrát a ještě ke všemu se na ní opravdu hezky kouká. Dále tu máme příběh, ten je neokoukaný, neuvěřitelný, neskutečný to jsou slova, která film popisují, i když lehká uchylárna to je, ale já osobně byla nadšená a rozhodně tenhle film musím zařadit k nejlepším filmům jaké jsem kdy viděla, a že jsem se toho něco málo nakoukala.

KŮŽE, KTEROU NOSÍM Zvláštní, šokující, emocionální útok na duši. Každý se vyrovnává s ranami osudu po svém, ale toto velmi originální řešení by opravdu napadlo málokoho. A ještě méně lidí by mělo možnost takto bláznivý nápad realizovat. Každý si možná zažil okamžiky bolesti, kdy se sami utápíme ve vlastní bezmocnosti změnit osud a všechno se v nás bouří do obrovské slepé touhy po pomstě. V tomto filmu se realizuje pomalá, krutá a dokonale promyšlená odplata, která časem otupuje rozjitřené smysly. Finále filmu je prostě úžasné. Okamžik kdy si Vicent uvědomuje, že díky doktorovi má ke Cristině blíž, než kdy před tím. Je to hodně zvláštní film, ale mně se to líbilo. Je to možná zvrácené, ale je to originální. U mně dobrý.

Takže klasický európsky úchylný film, kde tam na hlavičky bolo poudieraných viac postáv. V postate ak to vezmem ako film, na ktorý sa normálne pozerám, nič na ňom prevratné nevidím, akurát pár pokusov šialeného doktora. Ale nejdem kritizovať a mal by som dať logicky za jedna, ale pridám. Za dišputu doktorov, čo ešte je etické, to sympózium a následné dialógy ma bavili, škoda, že boli minimálne. Keby sa film tomuto venoval viac, určite u mňa stupne. A druhá poznámka, opäť tu máme nebezpečnú hru na Boha, ktorá nemôže dopadnúť dobre