Na stopě

"Na stopě" byl film amerického původu, který navazuje inteligentním způsobem na filmy o živočišných dramatech, o účasti zvířat v boji hrdinství a ctnosti se zlem a intrikami světa.. V tomto případě šel film mnohem dále, nežli staré práce o zázračných koních kovbojů nebo statných a bystrých psech, kteří náleželi ke komparsu v dramatech lásky divokého západu. V tomto filmu se vůbec nevyskytují ženy, nýbrž jen primitivní episodní postavy pastevců a lovce rysů s jeho psem, vlčákem Lobo, jehož idealisací je dán věcný dějový podklad historií o psu, zplozeném vlčicí a vlčákem. Okolnosti zdánlivě usvědčují tohoto hrdinu hry z krvavých zločinů na ovcích a konečně i z vraždy svého pána. Ač je pachatelkou vražd puma, dá veřejné mínění za pravdu pověsti a je vypsána odměna za zahubení psa, jemuž se dostává v poslední chvíli - po způsobu všech happyendů filmových příběhů lidí - milosti. Režisér Herman C. Raymaker se vyhýbal se zdarem násilnostem filmové náhodnosti až na jisté prostoduché obrazy pochybné komičnosti tam, kde pasti na psa sehrají své kousky s pronásledovateli. Více odhaluje pomyslnou záclonu z tajemství divoké přírody, z běsnění vězněných divokých koček, z hravého života početné psí rodi rodiny, ze zápasů psa s rybou, žábou, hadem a konečně s pumou, kterou umísťuje do panoramat amerických rezervací. Znovu se vrací poznatek, oč tajemnější je šero zvířecího pudu, oč silnější jsou vášně, které nemluví nežli skřeky a pohyby jako přímými výslednicemi instinktů. Takže: filmu dávají tyto náměty i tvarové bohatství, ale souběžně i senzace, tytéž, jako např. Londonovy povídky (těžká atmosféra napětí ve filmu "Na stopě", když vývěsky, podobné zatykačům, vyzývají ke štvanici na bezbranné zvíře) a ušlechtilost doslova lafontainskou. Psí herec vlčák Caesar, nebyl z druhu psích akrobatů, jejichž drezura diktovala výkony v jiných filmech, o tuto jednoduchost je jeho výkon teplejší a působvější. Jinak mimo hru Francise Mc Donalda, nebylo ve filmu významnějšího zjevu.