Umělec

V první řadě mi přišlo na mysl, že tady někdo opisoval ze Zpívání v dešti, ale nakonec se příběh vrhl trošku jiným směrem. A bylo to jen dobře. Zůstalo příjemné a osvěžující pokoukání, které vytěžilo co mohlo z výborných herců, kulis, hudby a jednoho psa. A při posledním PRÁSK! jsem se doopravdy lekla, jako kdyby byl slyšet výstřel.

Nejsem filmový znalec, abych byla schopna ocenit sofistikovaně servírovanou nostalgii i skryté kvality a jako běžný divák považuji tuto exhibici za víceméně zbytečnou. O pohaslých hvězdách němých filmů v dobách ozvučení jistě neslyšíme poprvé a jen pro požitek z černobílého světa bez zvuků mohu sáhnout po skutečné klasice své éry, kde si na němé hrát nepotřebovali, kde němě skutečně hráli, staré časy bych v tomto případě neresuscitovala a nechala je u ledu, celé to na mě působí falešně jako náhradní chrup, svítí dokonalostí a novotou, ale ve skutečnosti lepší časy jen předstírá. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Ty psí :-)

Úspěch The Artist dle mého názoru tkví v přesycenosti publika všemožnými digitálními ptákovinami. A když nám najednou filmaři předhodí snímek, ve kterém textu téměř netřeba, navíc v černobílém hávu doplněném oldie orchestrem, hodnotí to filmový svět jako senzaci. Odvahu uvést "Umělce" zcela jistě oceníme. Kdo by se také dnes zmlsanému divákovi odvážil předhodit prakticky němý film, že. Plusem nepřítomnosti mluveného slova může být zbystření ostatních smyslů a soustředění se na detaily, kterých by si v případě talkie filmu snad ani člověk nevšiml. Kulisy najednou získávají na důležitosti. Nicméně snad až přílišná jednoduchost příběhu a fakt, že filmaři divákovi nenechají prostor pro zapojení vlastní představivosti (vše nám servírují na stříbrném podnose), tlačí snímek do nezáviděníhodného průměru, byť ověnčeného deseti nominacemi, z nichž 5 zlatých plešounů proměnil. Artistovi se povedlo vyplnit prázné místo na trhu, veze se na popularitě 20. a 30. let. Jeho význam však ukáže až čas.

Na tomto filmu je nejkrásnější to jednoduché kouzlo, co v sobě nese. Příběh pomalu plyne před očima diváka, vůbec nevadí, že dějová linie je tak prostá. Přebil to totiž styl a způsob, jakým je film natočen. Černobílý němý film v roce 2011 je odvaha natočit. Přece jen nároky diváka už jsou trošku někde jinde. Nevíte, jak to obecenstvo přijme. Buďto budou naprosto uchvácení, nebo totálně znechucení - nic mezi není. Myslím, že Artist patří do první kategorie. Perfektní režie (musím upozornit, že je to francouzský výplod), u němého filmu záleží hodně na tzv. face expressions (výrazech ve tváři), prakticky herci hrají tělem, což je dost těžké, ale hlavní představitelé se předvedli se ctí. Není divu, že film byl na Oscarech No.1!