Rajské ptáče

Každému, kdo znal film "Bílé stíny", bylo ihned jasné, že i "Rajské ptáče" patří do té skupiny filmů, co si vznikly z dílny napodobitelů a následovníků, jak v námětu, tak provedení, a že se jen těžko dalo doufat, že na toto téma vznikne něco nového. Šlo hlavně o to, jak byla myšlenka provedena a kdo vytvořil hlavní postavy staronového románu rajských stromů Tichého oceánu. Rajských jen svými panenskými přírodními půvaby. Ano, zde si filmařova kamera měla z čeho vybrat a doslova si mohla zahýřit. A nejinak tomu bylo ve výběru domorodých statistů, ztepilých ženských postav, fantastických krojů, obratných mužů, nedostižných plavců a veslařů na labilních kanoích. Méně ovšem rajský byl tento kraj ovzduším pověr, jimiž byl zamořený, kdy například rozhněvaná sopka měla být usmířena lidskými obětmi. A tak není proto divu, že inteligentní běloch, okouzlený domorodou princeznou, které dala Dolores del Rio podvědomě rafinovaný půvab svůdné smyslnosti dítěte přírody, horuje v jejím obětí např. o žárovce, radiu, mrakodrapech - prostě o civilisaci...Režie tehdy využila četných fotografických možností, kdy se jí podařilo zachytit víry moře zmítaného tajfunem, i smyslovou opojnost domorodých tanců v tropických nocích i drásající jednotvárnost hudby a výstražného bubnování.