Ztracená budoucnost

Ale vůbec to nebylo tak špatné. Jeden z mnoha filmů s pesimistickou předpovědí zkázy lidstva, kterou si sami připravili. Sice nic objevného, ale pěkní mladí lidé, sympatické oblečky, předvídatelný děj. Co víc si přát k odpočinkové náladě či jako doplněk k ručním pracem? Snad jen doufat, že se tyto vize nikdy nenaplní.

Pro ty, co milují filmové nelogičnosti, pesimistické vyhlídky do budoucnosti lidstva, zpustlá města, namaskované krvelačné mutanty, nefalšované krvavé bitky, podřezávaní a zapichování všeho druhu, přerostlé lenochody a žlutý prášek. Pro ostatní blbost.

Tak takové filmy vidět nemusím, vypovídací úroveň veškerá žádná, prostě ztracený čas, to jsou opravdu zářné obrazy naší budoucnosti. Kdo podobná díla točí a kdo je do našich televizí kupuje. Další příklad, že ne všechno z minulosti se dá vidět.

Když se z vás v postapo budoucnosti stanou neandrtálci a vy bojujete o holý život, navíc s holou prdelí, tedy bez výdobytků civilizace, a vydáte se na lov naklonovaného lenochoda z pravěku, velkého jak dvoupatrový autobus (sic!), je třeba neztratit glanc. Před lovem si vyfénujte a nagelujte vlasy, mamutí lenochod vám je pak bude zvědavě cuchat tlapami a nedocvakne mu, že brzy skončí na talíři. Taky svou ofinou můžete frajeřit na ty nenažrané Kromaňonce zkřížené se zombíky. To jim rozhodí sandál a vy jim díky okamžiku překvapení zarazíte pidlu do zad(ku) až po kostrč, aby si přestali vyskakovat. A že jim to šlo! Za skoky do výšky i do dálky by na postapo olympiádě s přehledem brali zlato! A ostatně i sříbro, bronz a pazourek! Potud dobrý. Pak ovšem na scénu nastoupil Boromir a celou tu apokalypsu katastrofálně pohnojil. Utrousil „follow me“ a „believe me” a myslel to vážně. Cože? Věřit?! Jemu, proradnému syčákovi? (Frodo by mohl vyprávět). Jenže Kaleb LOTRa nečetl a Dorel byla sto let za opicema (přestože žila v budoucnosti), ta neuměla číst vůbec, takže za Boromirem šli jako ovce k němu domů. Tam vylezla z hradu Boromirova stará (s ještě lepším účesem než oni) a hned toho svého debila zprdla na tři doby, co jí to tahá domů za póvl. A taky prskla na Trska (synáček jak z katalogu IKEA), že si s nimi nesmí hrát, páč jsou nakažení a stejně brzy natáhnou brka. Nakonec ale šla do sebe a pozvala je dál. Dokonce pak po večerce Kalebovi (zřejmě v rámci vzdělávání, protože Kámasútru taky ještě nečetl) předvedli s Boromirem live-sex! Tím mě potěšili a dožrali zároveň, protože si před stykem zapomněli sundat bederní roušky :-( Ve stejnou dobu se přeživší zbytek tlupy schovával před zombíky v jeskyni a náčelník zodpovědně řešil, jestli se mají napřed pomodlit a pak nechat sežrat , nebo jestli to modlení můžou vynechat. A pak už se to mrvilo všechno a fest, tak už jen shrnu to nejpodstatnější: Dorel si umyla vlasy, protože se s Kalebem chystali do města na nákupy. Savan jel s nimi a v rozvalinách N.Y. si jako King Kong zašplhal po mrakodrapu hojně porostlém břečťanem, pak nechali padoucha dostatečně se vykecat a tím se znemožnit před dcerou, čmajznuli mu žlutý prášek a všichni si šňupli. Následkem toho měli pocit, že zachránili lidstvo a byli děsně happy. Na rozdíl ode mě. Jedna hvězda za ten břečťan a druhá za zdevastovanou knihovnu bez poloviny střechy, to byla znepokojivá vize budoucnosti... Ostatně, už dnes nám lidi skoro nečtou!