Le Havre

Kdyby se na takový druh filmu dívala teta Vlasta, jakože se nedívá, na otázku: „Jaký ten film byl?“, by zřejmě odpověděla: „Byl takový milý.“ Což by plně vystihovalo i moje pocity. Možná bych doplnil ještě laskavý, lidský a apelující. Apelující, na v dnešní době se ztrácející altruismus. Z filmařského hlediska pak minimalistický, především v dialozích a v herectví. A našlo se i místo pro vtipné momenty, jakým byl například návrat Malého Boba na scénu. Zpočátku jsem se akorát ztrácel v době, ve které se děj má odehrávat. Styl natáčení připomínal 30. léta, nábytek a zařízení tak odhadem léta padesátá či šedesátá, oblečení z let sedmdesátých, a světe div se, ona to byla žhavá současnost. Jo, a dobře to dopadlo. Kaurismäki mně doposud docela úspěšně míjel. Možná to napravím, …někdy..

Skromné kulisy Le Havru hostí bohémského čističe bot, co lpí na mrtvém řemesle v době tenisek... a podobná je celá jeho životní filozofie. Film, u kterého těžko rozpoznat, o které době vypovídá i ve které vznikl a spíš než o osobách vypraví o lidských povahách... prostě Aki Kaurismäki, který zrovna není mým oblíbeným importérem severského zboží, jen od něj občas okusím novinku, abych zjistila, že technologie výroby stále neprošla inovací, která by mě nalákala k pravidelnému odběru.

každým zlým činem či laskavostí rodíme svou budoucnost. dnes více než kdy jindy. těžké téma prosto jakékoli hrubosti.

Tolik energie ze zobrazeného přátelství, lidskosti a soudržnosti už jsem dlouho z filmu nezískal. Doporučuji.