Ironclad

A to já se zase přiřadím k těm, kteří tento snímek hodnotí vysokou známkou. Oceňuji, že jsme zde ušetřeni tkovýmu tomu tupému americkému hollywoodskému klišé. Námětem filmu se staly události, které jsou základem ke vzniku evropského práva. Tedy tohot z modernější doby. V roce 1215 byla ať už dobrovolně či nedobrovolně Magna Charta. Omezovala práva panovníkova a jeho rozhdnutí musela tak být na základě zákona. Což se Janu Bezzemkovi, tak se dotyčný chartista jemnoval, dvakrát nelíbilo. Tento historický film (do jaké míry události odpovídají skutečnosti, nechť posoudí odborníci) je částečně dobrodružní a nese se na vlně filmů plných velkých bitev hodící se na velká filmová plátna. Je plný brutality - odborně bychom napsali, je plný naturalistických scén. Není vhodný pro slabší povahy. Dnes nás televize vycepovaly tak, že slabší povahy tak jako tak vymizely. Nářky nad zbytečnou brutalitou nejsou moc na místě. Ona ta historie je většinou psána krví.

Přesně film,který je dle mně na půl cestě.Cítím z něj nedotaženost a určitá"klišé"chvílemi bavil více tu méně.Co ale vyzdvyhnu bylo herecké osazení a slušně a hodně drsně natočené bitevní scény.

Filmy s historickým tématem mám rád. Jenže u většiny těchto filmů, zejména těch „béčkových“, se pravidelně vyskytují věci, které dokáží pokazit, někdy i znechutit, celkový dojem. Jednou z nich je slabé herecké obsazení. Tu rádoby drsnost hlavní postavy, templářského rytíře, v podání Jamese Purefoye, jsem mu neuvěřil ani na minutu. Obdobný dojem jsem z něho měl i ve filmu Solomon Kane. Snad s výjimkou Paula Giamatiho, v roli krále Johna, se nikdo další také moc nepředvedl, ono toho prostoru tam tedy moc nebylo. Také nechápu, proč do každého filmu musí nutně cpát nějakou romantickou zápletku a spoustu „vznešených mouder“. Historické nesmysly a nepřesnosti jsem se, po mnohých filmových zkušenost, naučil částečně ignorovat, takže bez komentáře. K zamyšlení je také trend posledních let, zobrazování násilí a brutality v co největší míře, detailní záběry na rozpolcené lebky, uťaté údy atd. Ne tedy, že by mě to nějak emocionálně zasahovalo, takové scény se mnou ani nehnou, ale považuji je za zbytečné, hlavně pro jejich četnost. Co se týče obsahu, celý příběh a děj, mně přijde jako vzdálenější odvar Sedmi statečných. Sedm rytířů, spíše bojovníků, brání hrad proti značné přesile a samozřejmě ubrání. I podobnost některých charakterů by se našla.

Velmi dobře natočený historický film o dobývání hradu. Ale bohužel nereálný - těžko by totiž dvacet rytířů ( a to ani všichni rytíři nebyli ) ubránilo hrad proti tisícovce bojovníků, ale budiž. Pak se mně taky moc nelíbila postava lady Isabel, jak se pořád až trapně vnucovala templáři Marshallovi. Nakonec ho samozřejmě dostala, to by ani nebyl film, že jo :-). Nic proti herečce K.Mara, jenom ta postava mně přišla nesympatická. Ale největší paráda pro mě byl Vladimír Kulich v roli nepřátelského Tiberia. Konečně se po dlouhé době tento "gladiátor" s českými kořeny zase objevil ve filmu. A navíc v roli, která mu nejlíp sedne. To nám všem dokázal už ve filmu Vikingové. Jeho tělesná schránka je vyloženě určena na to, aby hrál role rytířů a velkých bojovníků.