Jmenoval se Filip, byl vynikajícím žákem gymnázia, maturitu absolvoval na výbornou, byl vzorným členem Svazu mladých komunistů, vzorným mladíkem a vzorným člověkem. K tomu chtěl navíc pracovat v továrně, aby budování nejlepšího společenského řádu poznal a zažil přímo na místě. Jeho otec Alexandru, který také pracoval v továrně, se vším souhlasil, byl na něj hrdý a ve všem ho podporoval. Přál si ale, aby synáček v továrně už nebyl dělníkem, jako pan (soudruh) otec, nýbrž inženýrem. Jenže nevyzpytatelná náhoda zasahuje dokonce i do vzorných osudů, a to i v rámci rumunských agitek ze 70. let – vzorný mladík neudělal přijímačky na vysokou. A tím vlastně všechno začíná...
Jak se v roce 1975 vyjádřil kritik Ion Dumitru, Filipovi nešlo ani tak o to, aby dokázal, že může být „někdo", ale spíš že se z něho nestane ničema. Matčinu nabídku, aby přijal pohodlnou kancelářskou práci, odmítl, neboť věděl, že je ho třeba ve vysněné továrně, ovšem jako dělníka, nikoli jako inženýra. Rozhodl se tak navzdory rodičům (otec se mezitím přidal na stranu podnikavé soudružky matky) i jejich stejně iniciativním kolegům, kteří jeho gesto neocenili a nechápali. V reakci na to začal dobrý, mladý Filip klást otázky ohledně otcovy minulosti i jeho kolegů. Dokonce zjistil, že otec nebyl za mládí pravým, oddaným budovatelem socialismu, protože v 50. letech zbaběle opustil staveniště nového závodu, aby si našel lehčí práci! Takový člověk ho přece poučovat nebude!
(...) No ano, navzdory danému příběhu a "morálce" film Filip Dobrý přece jen kritizoval určité skutečnosti socialistické společnosti. Demaskoval hlavně pokrytectví a faleš hrdinských budovatelských příběhů a „legend" z 50. let a korupci v rámci (stejně socialistické) rumunské společnosti o dvacet let později. Právě proto byl – stejně jako Škola otců, Velká samota či Probuzení v Československu – zcenzurován komunisty, kteří byli stejně tvrdí a konzervativní jako ti z Banské Bystrice. Ačkoli vyřešení problémů, na které upozornil, viděl Piţa jen v rámci stejné, popřípadě trochu otevřenější socialistické společnosti, za naivitu (dokonce i mladickou) se občas musí platit vysoká cena. Piţa si s Filipem Dobrým tuto lekci osvojil dost tvrdým způsobem a podobnou chybu ve své tvorbě už nezopakoval.
Mircea Dan Duţă
Letní filmová škola 2011
