Křižník Emden

"Křižník Emden" byl zfilmovanou historií kdysi známého německého lehkého křižníku, který, když se octnul za 1. světové války daleko od evropské základny německého válečného loďstva, podnikal veliké plavby v mořích, kde jako osamocené plavidlo bojoval proti početně silnějšímu nepříteli. Film tehdy vznikl jednak, aby fotografií reprodukoval věčně udivující velikost udatnosti a dobrodružnost válečnictví, jednak aby dodal symbolické injekce dřímajícímu a zakuklenému nacionalismu v malé menšině poválečného Německa. Měl dobrou, zhuštěnou a nerozvláčnou režii, strhující sled, který zřejmě zvětšil sestřih českého vydání, mimo to působil svěžím dechem nehereckého, životného podání, což se zdařilo skutečným důstojníkům, bývalého Emdenu, kteří se zde na chvíli stali herci. Film byl dalek koketovat s obsazením nepříjemných důstojníků krasavců, jak je tehdy přímo nesnesitelně chrlila filmová výroba. "Křižník Emden" měl v sobě dávku autentičnosti, i výstřely zdály se přinášet válečnou smrt, i moře v tomto filmu jakoby přijímalo znovu své navždy ztracené oběti. Tento film měl u nás i zapálené odpůrce, kteří považovali promítání tohoto filmu za zbytečnost, aspoň pro české diváky. Po stránce technické a umělecké byly dříve uvedeny mnohem lepší námořní filmy. Bylo dost důvodů proti tomu, aby u nás byl tento válečný snímek uváděn. Proč promítat u nás film, který si vyrobili v Německu, aby si povzbudili své bývalé a pomaličku se opět vkrádající velikášství oživenou vzpomínkou na válečné námořní pirátsví křižníku, jehož "hrdinství" se projevovalo za světové války přepadáváním bezbranných obchodních lodí. Jaký zájem by mělo mít zrovna třeba české Brno na tom, aby poznalo ty hrdiny, idealizované v rámci smyšleného filmového příběhu a vzpomínalo na starou slávu císařského Německa, jejíhož ohlasu si Brňáci užili za války ažaž?