Tajemství mezi zdmi

Kódži Wakamacu dnes patří mezi nejuznávanější japonské filmaře. Jeho pinku snímky, jež od roku 1965 natáčel pod hlavičkou vlastní společnosti Wakamacu purodakušon, náleží mezi mezinárodně vyzdvihované příspěvky japonské artové a autorské kinematografie 60. a 70. let. Jeho tvorba se vyznačuje experimentální formou a výrazně politickým obsahem, vztahujícím se především k otázce přítomnosti amerických jednotek v Japonsku, studentským hnutím a radikálním levicovým organizacím. Režisér do sféry erotických snímků přešel z televize, začínal u firmy Kokuei. V pořadí osmnáctý film Tajemství mezi zdmi je jedním z prvních snímků, které natočil ve vlastní produkci. Ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit režisérových obsahově radikálnějších a stylově odvážnějších i vyzrálejších titulů, jako Šódžo geba geba (Násilná panna, 1969), Juke juke nidone no šódžo (Běž, běž, dívko, která jsi podruhé pannou, 1969), Sekusu džakku (Sexuální únos, 1970) a Andělská extáze (Tenši no kókocu, 1972), jedná se o stěžejní dílo v historii pinku filmů. Je to totiž první snímek své kategorie, kterému se dostalo pozornosti v zahraničí, ale jenž také zviditelnil sféru erotických filmů doma. Tajemství mezi zdmi bylo v roce 1965 uvedeno v soutěžní sekci na mezinárodním festivalu v Berlíně, což vyvolalo pobouření v japonských médiích. Fakt, že snímek z pokleslé, ba dokonce kriminalizované sféry kinematografie reprezentoval Japonsko v zahraničí, vyústil v označení díla za národní hanbu. Mediální pozornost samozřejmě naopak zapříčinila zvýšený zájem diváků o film i režiséra. Tajemství mezi zdmi se tak stalo jedním z nejvýdělečnějších pinku své doby a tvůrce ustanovilo jako prvního pinku filmaře, jehož jméno na plakátu fungovalo jako divácký magnet. Z dnešního pohledu se snímek jeví jako tezovitě exploatační dílko vycházející z premisy, že divákům nabídne pohled do intimní sféry obyvatel anonymního sídliště. Na tragických osudech epizodních postav, jako jsou záletná žena v domácnosti, student připravující se na zkoušku na univerzitu či pár levicových radikálů poznamenaný radiací z Hirošimy, se zrcadlí problémy i tabu dobové společnosti. Jiří Flígl Letní filmová škola 2011