Slastně tvá

Druhý Weerasethakulův celovečerní film začíná dokonale in medias res - bez jakýchkoliv titulků, rovnou v nemocnici, kde se setkáváme se dvěma ze tří hlavních hrdinů snímku: barmským emigrantem Minem a postarší ženou Orn, která dělá Minovi společnost. Nemocniční sekvence otevírá velké téma objevující se v klíčové roli ve všech režisérových filmech - téma nemoci, lékařů a lékařských zařízení. Nemocní hrdinové se prostřednictvím zdravotního stavu dostávají k podstatě své osobnosti (nebo karmy v buddhistickém pojetí) a jejich nemoc je důležitým dramatickým prvkem filmu. Jedním z hrdinů je i Min, jehož nepojmenovaná nemoc kůže je zároveň metaforou jeho postavení - Min je v Thajsku cizincem a sloupávání jeho kůže může být vnímáno jako symbol snahy získat novou identitu a nový společenský status. Narativ filmu je (oproti Tajemnému předmětu o polednách) lineární, jeho plynulost narušuje pouze titulková sekvence, umístěná do poloviny filmu, která snímek dělí na zhruba dvě stejně dlouhé části. Rozdvojená struktura se objevuje hned v několika Weerasethakulových filmech a ve Slastně tvá odpovídá dichotomii velkoměsta a přírody. První polovina tak v městských kulisách ustavuje ústřední trojici hrdinů (ke dvěma již zmíněným se přidává Minova dívka Roong), zatímco ta druhá, v kulisách džungle na pomezí Thajska a Barmy, rozehrává drama milostného trojúhelníku plného vášně, animální erotiky a nevyřčených traumat. Obě poloviny filmu nejsou odlišeny pouze prostředím a intenzitou zápletek, ale také barvami - zatímco první části dominují červené tóny, druhá je laděna dozelena. V cinefilních kruzích jsou dnes již legendární dvě výrazné erotické scény, které se explicitním zobrazením koitu a felace výrazně přibližují pornografické gramatice. Tyto scény však nejsou použity samoúčelně - jejich animálnost souzní s atavistickým prostředím džungle a emocionálně vypjatou druhou polovinou rozdvojeného filmu. Scény v džungli navíc upomínají na snímek Mrtví (Los muertos, 2004) argentinského tvůrce (hosta LFŠ 2010) Lisandra Alonsa, se kterým je Weerasethakul často srovnáván. Jan Jílek Letní filmová škola 2011