K tématu vztahu otce a syna se filmaři obracejí poměrně často. Pokud jde o polský film, připomeňme z poslední doby např. snímek Erratum (2010) Marka Lechkého, který byl vloni uveden v programu LFŠ 2011, nebo letos promítaný Krtek Rafaela Lewandowského. Také hraný debut Bartka Konopky, tvůrce oceňovaných groteskních dokumentů Balada o koze (Ballada o kozie, 2004) nebo Králík po berlínsku (Królik po berlińsku, 2009 - nominace na Oscara), mapuje znovunalézání zpřetrhaných vazeb mezi generacemi.
Strach z výšek byl natočen v produkci Munkova studia, které bylo zřízeno Svazem polských filmařů v roce 2008. Jeho cílem je podporovat vznik ambiciózních uměleckých děl, zejména celovečerních debutů. Konopkův snímek je třetím titulem z produkce studia a umělecký dohled nad ním převzala Agnieszka Hollandová. Konopka společně s Piotrem Borkowskim napsal scénář, který byl mj. oceněný speciální cenou HBO v mezinárodní soutěži Hartley-Merrill. Vypráví příběh úspěšného televizního moderátora Tomka, jehož kariéru a poklidný rodinný život naruší zpráva o otcových vážných zdravotních potížích. Když se jednoho dne dozví, že byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, uvědomí si, že je vlastně jediný člověk, který mu může pomoct. Tomek se s otcem začne během jednotlivých návštěv sbližovat a postupně proniká do světa jeho halucinací a prožitků, a sám projde důležitým vývojem. Nejprve mu jde jen o pomstu za těžké dětství, ale čím častěji otce navštěvuje, tím více odhaluje stopy minulosti i příčiny zastřené identity. Těmito ponory se postupně dozvídá něco nového i o sobě. Samotný název odkazuje na strach z překonávání výšek, za něž se dá dosadit naplňování vlastních tužeb a ambicí i nutnost sžít se s novou porevoluční skutečností. Konopkův film nabízí komplexní směs naléhavých témat, mezi které náleží vyrovnávání se s minulostí, neschopnost odpouštět, sonda do narušených vztahů mezi rodiči a dětmi. „Také chceme otevřít otázku psychické nemoci, ovšem ne ve stereotypní podobě, v jaké se ve filmech obvykle objevuje - tedy skrze postavy psychopatů nebo geniálních bláznů. Záleží nám na tom, abychom ukázali, čím je skutečně péče o nemocného a jak zvláštní jsou vztahy mezi nemocným a pečujícím," dodává Konopka.
Vřele divácky přijatý film nadchne hereckým koncertem Marcina Dorocińského jako Tomka a pozoruhodného Krzysztofa Stroińského, který dokázal s výraznou dávkou civilnosti ztvárnit psychicky nemocného otce. Snímek zároveň zaujme detailně propracovanou vizuální stránkou, za níž stojí kameraman Piotr Niemyjski. Podařilo se mu propojit dynamické scény ze současnosti s výtvarně mnohem vytříbenějšími a důsledně komponovanými obrazy zaznamenávajícími události z minulosti. V rámci této dichotomie pak zdůrazňuje kontrast mezi světy vzorně uspořádaného Tomka a roztěkaného otce.
Pavla Bergmannová, Letní filmová škola 2012
