Vždy nemusí jít nutně jen o Popelčin střevíček. I sobolí kožich jako nečekaný dar z nebes spadlý může z moci mnoha milionů přinést do života prosté písařky zázraky. V této značně romantické screwballové komedii se odehrávají nejméně tři věci najednou. Žádný div, když scenáristou je Preston Sturges.
Nakládat velmi svobodomyslně s předlohami jakkoli slavných či úspěšných autorů nepředstavovalo v hollywoodském prostředí žádný etický prohřešek. Spíše naopak. Autorsky nezávislá osobnost dramatika a scenáristy Prestona Sturgese už dopředu signalizovala, že z původní povídky Very Casparyové mnoho zachováno nebude. Překypující představivost a originalita ostatně vždy patřily k silným stránkám Sturgesových fabulačních schopností, byť často na úkor pravděpodobnosti některých epizod, či dokonce celého příběhu. Sturges skutečně autorčin záměr zásadně změnil a z původní předlohy si ponechal pouze jedinou věc - luxusní kožich. Hrdinka stejnojmenné povídky ho ukradne a tím se začne odvíjet její další existence v kumulovaných podvodech, důsledkem čehož téměř ztratí svého vyvoleného muže. Literární předloha byla položena do zcela odlišné morální roviny, jež více odpovídala strohé realitě doby svého vzniku. Sturges však vážný problém krádeže přetvořil v mnohem frivolnější příběh o nevinné dívce, která nemá tušení o ceně kožichu, který na ni nečekaně spadne jakoby z nebe a díky němuž se jí otevře svět pohádkových možností života v luxusu. Původní i filmové verzi zůstává jedna věc společná: oběma hrdinkám se od prvních okamžiků zápletky zásadně změní život. Podle Casparyové „lze povídku hrát buď jako ironickou komedii, nebo ironickou tragédii" v duchu morality, že „snadný život" (originální název) je často dosahován či udržován jen velmi nesnadno. Záměrem Prestona Sturgese byla přesně v duchu jeho autorského naturelu ironická komedie se silně romantickým nádechem, nabízející nekonečný prostor pro překvapivé zvraty, pohotové repliky, duchaplné dialogy, sexuální napětí i temperamentní slapstick.
Navzdory skutečnosti, že Její milionář je dnes vnímán jako jedna z nejzdařilejších screwballových komedií, Sturges se svým scénářem původně téměř neuspěl, protože Maurice Revens, produkční Paramountu, ho odmítl slovy, že „právě není vhodná doba na komedie" a celý projekt chtěl odložit. Sturges, jenž byl přesvědčený nejen o kvalitách svého díla, ale také veden svou vírou, že „jakákoli doba je pro komedie vhodná", svého produkčního obešel a scénář nabídl režisérovi Mitchellu Leisenovi. Ten ho zfilmoval téměř beze změn a jeho hlavním autorským příspěvkem je scéna nádherného zmatku v jídelním automatu, kdy se otevřou všechna okénka s připravenými jídly a místnost okamžitě zaplaví hladový dav z ulice.
Věroslav Hába, LFŠ 2014
