Jako v zrcadle, jen v hádance

Lidé jsou jako boží děti. Stále přicházejí a stále odcházejí. To je taková základní filozofie tohoto snímku. Příběh z Norska natočený podle knihy Josteina Gaardera. Je to vyprávění o třináctileté dívce, která jednoho dne potká Anděla Ariela. Ten Anděl je zvídavý a zajímá jej všechno možné. Zajímá se o život, o zvuky, o chutě o pocity. Dívka Cecílie se zase zajímá, jaké je to tam nahoře. Ve dvanácti letech se na dovolené ve Španělsku Cecílie seznámila s chlapcem Sebastianem. Prožívá tam svoji první lásku. V retrospektivních záběrech na tuto dovolenou dívka vzpomíná. V nich má krásné blonďaté vlásky. V reálu je její hlava holá. Postihlo ji totiž zákeřné onkologické onemocnění. Tomu se snaží vyrovnat nejen ona, ale také její rodina. Tu tvoří mladší bráška, tatínek, maminka, babička a dědeček. Psychologicky laděný snímek vedle vážných situací má i humorné a pohádkové prvky. Cecílie svoji nemoc prožívá svým způsobem a občas je podrážděná. Prožíváme spolu s ní i její poslední Vánoce, kdy si pod stromeček přeje sjezdové lyže. Neskončí ani zima a Cecílie za doprovodu Anděla Ariela opouští náš svět.