"Dáma v hermelínu". Zatímco na italských pláních rachotily bubny postupujících Rakušanů, v italském pohraničním zámečku je svatba kouzelné hraběnky Mariany Beltramiové. Byla to smutná válečná svatba, neboť dole na nádvoří netrpělivě čekají čety, aby odvedly mladého manžela do války. Krásná žena se smutnýma očima sama bloudí pustým zámkem, kde v osiřelé hodovní síni visí obraz divukrásné ženy, na vlas jí podobné. Obraz obestřený tajemnou pověstí z dávné války.
Italské vojsko je poraženo, do zámku vtrhnou Rakušané a na sličné hraběnce je, aby hrála úlohu hrdinné hostitelky i pokořené Italky. Již jsou rozestaveny stráže, nastala noc po únavných pochodech a bubny rachotí jen pod údery karet a půvab a kouzlo mladé hraběnky jitří generála tak jako ta vlahá italská noc, tak jižní a prudká. V té chvíli se vrací její manžel, který když nemohl zachránit vlast, chce zachránit alespoň svoji ženu. Je poznán a jako vyzvědač odsouzen k zastřelení. Pouze náruč jeho ženy, otevřeli se veliteli nepřátel, mohla by manžela zachránit.
A generál skloněný na číší vína čeká. Čeká na svoji dámu v hermelínu a s orchideí v ruce, která pod hermelínovým pláštěm bude nahá, tak, jak byla žena na obraze, na vlas hraběnce podobná, která stejným způsobem vykoupila před dávnými lety muži život. Tenkrát její muž byl ale příliš hrdý a zabil ji za to výkupné Osudná noc se chýlí ke konci. Již se rozbřeskne ráno a popravčí eskorta zaujme místo před zdí. Tu pojednou dáma v hermelínu sestupuje po schodišti ke generálovi, ztracená, beznadějná, s očima upřenýma nikam a s rukama nevýslovně smutnýma. A generál, který se bude zítra chlubit úspěchem, netuší, že prožil kouzelný a lahodný sen nad svojí sklenicí italského vína, když klížícíma se očima naposled sklouzl po obraze dámy v hermelínu.
V tomto romantickém filmu hrají dva herci, ale zato ti nejlepší. Corinna Griffith a Francis X. Bushman. Oba jsou skvělí. Griffithová měla zvláštní jemná, naprosto nenaučitelná gesta něhy a smutku. Co tato herečka dokázala vložit líbeznosti do obyčejného gesta, na kterou pak citlivější divák myslil třeba celou minutu. Jak pouhým přivřením víček uměla tato kráska vyjádřit celé drama, dát tempo a vzrušení scénám při nichž nehraje, než pohledem.
Jistě, že si jí tehdejší divák dokázal představit ve scénách kdy je smutná.V některých okamžicích se mu jistě sevřelo srdce nad její bezbrannou, křehkou krásou. A co Francis X. Bushman? Lidé ho měli ještě v čerstvé paměti z filmu Ben Hur, a tam byl špatný. Neboť není panovačný bez lidskosti, jako tam mu bylo přisouzeno v roli Messaly. Zde ho diváci viděli v odlišné roli. Zde se jim přestavil jako vojenský despota, který má smysl pro humor a který dovede uvažovat o všem, tedy i o sobě, s jistou dávkou ironie. Hraje generála ze století pozdní galantnosti, dvorních slavností a přepychových uniforem. Ze století, kdy se naslouchalo v salónech hrám na harfu. Hraje dobyvatele, vychloubačného, sentimentálního, ironického, devotního, ale přímého. Hraje ho dobře.
Ve filmu má okamžiky, které mu nemohly být předepsány v libretu, ale které si sám hereckým citem našel. Tento film vyhrával u diváků jen herecky. Umělecky a technicky nepřinesl nic vynikajícího a ani nového.
