Kletba džungle

Když mám dobrou náladu, tak v noci zhlédnu i takové pitominky jako je Kletba džungle (Mandrake). Bavím se tím, na co všechno filmaři nepřijdou a jaká další "zvěrstva" na diváka vymysleli. Potvora z džungle napůl strom a napůl zvíře, mihnou se i nehtíky jaké mívala nebohá Florence Griffith-Joyner, divoši v jednotných kostýmech vymyšlených filmovou švadlenou ve studiu a další blbiny. Džungle více připomíná lesy někde na jihu Států, já si jí představuji jinak. Jediné, co beru na milost, jsou filmové triky, alespoň na průměrné úrovni. V závěru příběhu autoři sází jedno filmové klišé za druhým a úplný konec je k smíchu - podání ruky.