Záchranný člun

Tak snad jediný film Alfreda Hitchcocka, který se zabývá válečnou tématikou. Režiséra více než válka ale zajímají vyostřené konfliktní situace, které se odehrávají na omezeném prostoru záchranného člunu.

Torpédo německé ponorky zajistilo setkání pestré skupinky lidí. Americká dopravní loď šla ke dnu a na jednom záchranném člunu se setkává skupina deseti lidí. Pocházejí z různých částí třídní společnosti (samlolibá novinářka, mladý komunista, bohatý majitel několika továren, ošetřovatelka, bývalý černošský trestanec, který na lodi pracoval jako stevard, námořníci, či mladá pomatená matka s mrtvým dítětem v náručí). Na malém místě (loď) v širokém prostranství (nekonečný oceán) se odehrává drama při kterém se ani trochu nenudíte. Známý režisér i scénárista spolu s herci se postarali o to, abyste od filmu snad ani neodešli. Je válka a jedním z obyvatel na lodi je také německý kapitán ponorky. Je to přesně ta ponorka, která se postarala o osud americké dopravní lodi. Tento napínavý film s perfekními dialogy Vám mohu jen doporučit. Nebyl by to Hitchcock, aby na této lodi nedocházelo k dalším úmrtím. Film je však také poplatný době, ve které vznikl.

Konverzační černobílé drama z oceánských vod probíhající na záchranném člunu mezi lidmi charakterově velmi odlišnými po potopení lodě od útoku německou ponorkou. Ano, příběh se odehrává v době 2. světové války, což není doba zrovna lecjaká. Alfred Hitchcock se tématu chopil velice vkusně a natočil napínavý snímek, jaký by snad takto nikdo jiný natočit nedokázal. Jeho oskarová nominace byla jistojistě zasloužená. Hodina a půl stopáže plná dialogů na loďce a děj se jedinkrát neodkloní jinam. Nuda? Ale vůbec ne. Silný scénář na základě knihy Johna Steinbecka je plný ostrých dialogů, které Hitchcock skutečně výborně dokázal zhmotnit. Je impozantní, jak film zaujme i v klaustrofobním prostředí. Přirozeně v centru dění jsou všechny postavy zda přežijí nebo ne. Nečekaná překvapení a odhalení se vyskytuje v náhodných intervalech. Přicházejí tak nové skutky, které vytvářejí více dramatičnosti a napětí. A do toho vstoupí německý trosečník, u kterého nevíme, jestli mu důvěřovat a nebo ne. A kam ta loďka vlastně pluje? Rouška tajemství ovládá příběh i diváky. Houpající loď ve vlnách a šplouchající voda vytváří jedinečnou atmosféru, takže ani není potřeba nějaká dramatická hudba. Alfred Hitchcock a jedno z jeho mistrovských děl.

Víc konverzačkou než prožívačkou, je tahle houpavá, divadelně pojatá road movie, stavějící na dramatických momentech, výborné kameře a zkušeném vedení herců. Navzdory datu vzniku, kdy 2. sv. válka ještě nepatřila minulosti, se příběh ve svém zpracování lehce obchází bez nenávistných výpadů proti světovému nepříteli číslo jedna, vlastně všechny pochyby o charakteru německého pasažéra fikaně převede na diváka, který je k předsudkům jemně naváděn, aby se pak střídavě styděl za vlastní předpojatost nebo si zadostiučinil, protože téměř do samotného konce se postava Willyho vyvíjí značně matoucně... I když zub času snímek přirozeně nahlodal, nuda si ke mně přisedla blíž jen během melodramatických výlevů ošetřovatelky Alice, za což jsem byla bohatě odškodněna kousavou ironií a černým humorem té nejlepší z postav - novinářky Constance, skvěle zahrané hvězdnou Tallulah Bankhead. Interesantní oldies party to byla, Alfréde...