Archa Noemova

"Archa Noemova". Námět a scénář tohoto filmu byl klasický doklad amerického filmového kýče. Spojuje totiž zcela nelogicky filmovou interpretaci Bible s románem ze světové války. Na začátku války se seznámí dva Američané s německou tanečnicí a dlouhou dobu s ní zůstávají v Paříži. Pak se přihlásí jeden a po něm druhý do americké armády. Ten, který se oženil s Němkou, zabíjí nešťastnou náhodou svého přítele. Němka je odsouzena pro vyzvědačství na smrt a stojí již před popravčí četou amerických vojáků, v níž je také její manžel. Popravě zabrání výbuch granátu, který pohřbí ve sklepení lidi na scéně. Je mezi nimi polní kurát, který vypravuje za živa pohřbeným o potopě světa, což tedy dává příležitost uvést ji v gigantických rozměrech na scénu. Vojáci pak vysvobodí za živa pohřbené lidi a mír končí tuto historii, která neměla jiný smysl, než dát příležitost uvést tehdy na plátno ohromné komparsy a monumentální scény. Technické provedení potopy je skutečně znamenité a Američané šli tentokrát i nad americké poměry a zvyklosti. Při filmování užili několik milionů galonů vody z tří obrovských tanků, film natáčeli přes dva roky, v pohanském chrámu bylo k vidění tisíc herců, na stavbách pracovalo tisíce řemeslníků, zaměstnali na pět tisíc statistů atd. "Archa Noemova" byl po filmové stránce jeden z nejdokonalejších kýčů, jaké do té doby byly k vidění. Kýč vyhnaný do nadamerických rozměrů. Bylo víc, než pravděpodobné, že se širokému obecenstvu líbila tato monstrózní podívaná, ale nutno také uvést, že tento zvukový snímek byl velkým krokem zpět. Psalo se tenkrát, že prozatím je nutné považovat za hlavní přednost zvukového snímku synchronizování hudby, i když je ještě reprodukce dost nedokonalá a tak význam vynálezu by se měl zaměřit především na ni. V "Arše Noemově" však nelze ani dobře mluvit o synchronizaci hudby, je to vlastně synchronizace hluku, který provází film od prvního do posledního metru a zvukového chaosu.