"Simba" bylo zfilmování výpravy Osy a Martina Johnsonových do střední Afriky. Je to jeden z těch dobrodružných snímků, které vznikají bez profesionálního režiséra a ateliérové úpravy a které naráz diváka uchvátí svojí bezprostředností a životností. Bylo lze vidět tajemství pouště a džunglí, takřka vyrvané pustinám střední Afriky kamerou. Obecenstvo se zatajeným dechem pozorovalo dramatičnost okamžiků, kde jedinými herci jsou zvířata afrických džunglí a jediným režisérem operátorovy nervy.
Je to pravá, silná a nádherná epopej pustin, píseň nekonečných písčitých plání, bahnitých řek a neproniknutelných pralesů, horkých afrických nocí, divokého života šelem i lidí, záhadných cest žízně a hladu. S nadlidskou ukázněností a za železné zkoušky nervů zachycuje zde kameraman život všech afrických zvířat divočiny na svobodě. Divák byl zbaven onoho krutého a nechutného pocitu, který jej mnohdy provázel a pronásledoval při filmových záběrech zvířat v zajetí. V tomto dokumentárním filmu je to jejich skutečný život.
Stádo žiraf kráčí plavným a takřka mystickým krokem za úplňku pít k pramenům, supi v křivkách se slétají nad raněnou antilopou, hejno pštrosů pije nerušeně a klidně z bahnisk, gazelí stádo laškuje v řídkém porostu. Hroch se koupe v hlubokých vodách, stáda krokodýlů se sluní na suchém a praskajícím bahně, divoký útok nosorožce, sloní stáda kráčí údolím a z vesnic domorodců dutě zní bubny k obřadným a fantastickým tancům. Záhadně a tajemně se připlíží horká noc se všemi hrůzami zákona divočiny.
Ze tmy se vynoří majestátná lvice a plíživě, klouzavým krokem opět zajde, větříc maso a nic než maso. Maso a voda, to jsou dva životní problémy pustiny, kde krev a písek, rudá a žlutá planou do temnot. Pomalým krokem a zlověstně ťukajíce holemi do písku, jako by proklínali tuto zemi, odcházejí kouzelníci do vyhnanství, odsouzeni k tomuto trestu náčelníkem kmene, kterému nedokázali zažehnat lva, daviče stád. Výprava divochů, nahých a bíle pomalovaných, ozbrojených jen oštěpy, postupuje proti smečce lvů.
Obecenstvo vidělo primitivní hon, jehož obraz je zavádí o celá údobí nazpět. Svaly člověka a svaly zvířete se splétají v zápase. Uštvaný král pouště se potácí v stále se svírajícím kruhu lidské smečky, která žije zákonem masa, masa a nic než masa. Posléze zvíře je v mohutném, posledním skoku prokláno oštěpy. Jedno z dramat pustiny, které kameraman pro filmové diváky zachytil v celé jeho pravdivosti. Ano, je to film jakých bylo málo.
Film bez nalíčených hvězd, bez kulis a umělých efektů. Ale film, který v publiku dozní jako cizí píseň vzdálených barbarských krajů, kterou, přesto, že ji slyšelo pouze jednou, nikdy na ni nezapomene. Za tu divokou krásu patří dík jejich neúnavným a statečným hledačům manželům Ose a Martinu Johnsonovým.
