Joanna

Tentokrát se připojím plně ke komentáři Maria, také cítím polský film jako jeden z nejlepších evropských, pokud vidím filmy, které jsou uvedeny v TV již po určitém náročném výběru. Joanna mě nezklamala, komorní příběh má již hodně svých předchůdců, ale pokud jde o tuto tématiku, Poláci k ní mají nejblíže. Závěr filmu mi přijde příhodný, lépe si to nedovedu představit.

Při druhé světové válce se objevilo mnoho anonymních hrdinů, kteří předvedli svoji odvahu. A neví se o nich. O jedné takové hrdince vypráví tento film. Mladá žena, dříve učitelka hudby, se shodou okolností setkává s malou dívkou, která musí být ukrytá před nacisty. Stará se o ní po několik týdnů. Nasazuje vlastní krk i čest, aby mohlo přežít malé dítě.

Poslední dobou jsem viděl díky filmovému klubu několik polských filmů a musím říci, že tato kinematografie je velmi zajímavá. K nám a celkově do světa se moc jejich filmů nedostává, ale když to srovnám třeba s tím, co se točí u nás, Polsko je jasně lepší. Možná to bude jen menším množstvím shlédnutého materiálu, časem třeba ještě změním názor, v současné době jsou pro mě Poláci lepšími filmaři, než třeba i Francouzi. Joannu můžeme krásně srovnat s českým filmem "Musíme si pomáhat". Podobní hlavní hrdinové, podobný osud. A i když si teď budu protiřečit, jelikož jsem na začátku prohlásil, že polská kinematografie předčí tu českou, v tomto případě jí nesahá ani po kotníky. Ano, Joanna byla také silně emotivní, v některých scénách to bylo ale na režiséra moc. A mezitím co je v české alternativně bravurně ztvárněn konec, kdy Bolek Polívka s nevlastním dítětem bloumá rozborbandovaným Žižkovem, zde se filmařům ukončení moc nepovedlo. Přesto všechno ale stojí Joanna za zkouknutí, když už, tak Grabowska se zde ukáže nahatá...