Loganův útěk

Útlounkému sci-fi thrilleru Loganův útěk Williama F. Nolana a George Claytona Johnsona se koncem 60. let ve sci-fi komunitě dostalo vcelku příznivého čtenářského ohlasu. Tím si vysloužil nejen několik pokračování, na nichž už profitoval pouze Nolan, zatímco Johnson se raději vrhl do boje za legalizaci marihuany. Získal si také pozornost hollywoodských studií. Jde sice o text žánrový, ovšem i v rámci sci-fi poněkud nelogický a naivní. Přesto nám nabízí pozoruhodnou vizi budoucnosti, která v sobě nese řadu motivů později dovršených v tzv. kyberpunku. To platí i o filmové adaptaci, která vznikla v roce 1976 a zaznamenala slušný komerční úspěch. Některé pasáže výpravného snímku s propracovaným vizuálem a hvězdným obsazením působí domyšleně a inteligentně. Přesto se nelze ubránit myšlence, že kdyby se námětu chopil lepší scenárista a mladší, odvážnější režisér, mohl by v sedmdesátkových kulisách docílit podobného účinku jako některé prekyberpunkové opusy 80. let. Michael Anderson přece jen svou nominaci na Oscara za nejlepší režii obdržel již v roce 1957 díky Cestě kolem světa za 80 dní (Around the World in Eighty Days, 1956). Pokud jde o dystopické světy, od svého tristního pokusu natočit Orwellův román 1984 (1955) se příliš daleko neposunul. Nedaří se mu také ve vedení herců, pokud tedy nebylo jeho záměrem přetavit životní křeč pozemšťanů vzdálené budoucnosti i do výrazů a replik Michaela Yorka či Jenny Agutterové. Za nesporným vizuálním kouzlem snímku stojí téměř osmdesátiletý veterán Ernest Laszlo, dlouholetý spolupracovník Stanleyho Kramera. Expresivní a minimálně v městských pasážích odvážně experimentální hudbu složil Jerry Goldsmith, jeho snahu však ten samý rok zastínil jeho slavnější (a oscarový) soundtrack k hororu Přichází Satan! (The Omen, 1976). Přes výše zmíněné výtky je Loganův útěk v řadě ohledů přímým předchůdcem kyberpunku 80. let a nese si s sebou celou řadu pozoruhodných filozofických přesahů. Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017