Margaret

Lisa mi pila krev celý film. Nejprve zaviní svou mladickou rozjíveností smrt neznámé ženy pod koly autobusu, a pak neustále uráží všechny okolo, ve škole, svou matku, jejího nápadníka, sourozence, svého amanta. Anna Paquinová se zhostila hlavní role na jedničku a někde vypadl z popisku Jean Reno v roli matčina milence.

Už od úvodních minut interesantní záležitost, která se zpočátku jeví jako řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do mladé mysli se začínají vkrádat další, až dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede dveřmi s nápisem "postupná řešení" a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce podvědomě vrátit svůj život před osudnou nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a černobílým viděním ubližuje svému okolí i sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra, kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat - uliční záběry do anonymních tváří v davu umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou provázené uklidňující hudbou, vyznívají depresivně, naopak scény z divadla a především z opery mají povznášející a spojovací efekt až po závěrečnou, totálně osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý deky", asi bych uvažovala i o plném hodnocení.