Já, Olga Hepnarová

Nějak nemohu pochopit, proč ta roztříštěnost v ději. To mne tedy dost iritovalo. Pokud už se tvůrci snímku pokusili přenést život člověka do existenciální roviny, proč zrovna takto? Černobílý materiál zamrzel, ale jeho použití chápu. Erotické scény neurážely a herečky je zvládly na vysoké úrovni. Ona vůbec Michalina zahrála Olgu skoro dokonale. Člověk by měl chuť ji liskat od začátku do konce. A zde velká škoda podruhé, skutečně bylo nutno hledat hlavní představitelku v cizině? Nemáme své kvalitní herce? Odpověď zní – nu, asi nemáme. A ještě v závěru, mimo toho roztrhaného děje je celý film podán děsivě nudnou formou. Klidně to mohlo skončit zatčením, anebo mohly být pasáže poté zkráceny. Ale to bychom přišli a schizofrenické scény, že jo. Zahrány perfektně, leč už trošičku s kytkou po funuse. Celkový dojem z filmu je takový deprimující, což byl asi záměr, a ten se povedl. Asi je to tím černobílým materiálem a absencí hudby. A kdyby měl snímek kratší stopáž, bylo by to jen k jeho dobru. Já se domnívám, že film doporučit ke zhlédnutí lze. Nečekejte čertvíco, nebudete zklamáni, ale možná překvapeni. V mém hodnocení se odráží hlavně výkon v hlavní roli, pár vedlejších a několik silnějších scén.

Film je stejně chladně depresivní jako chování hlavní postavy samotné. Bohužel celý působí tak útržkovitě a nedotaženě, že valná část poselství, které v sobě nese, přichází zbytečně vniveč. Černobílé provedení mu prospívá, herecký projev Michaliny Olszańské rovněž, ale mnohé ty dlouhé a pomalé záběry, ve kterých se prakticky nic neděje, mi osobně docela kazily dojem.

Na filmu oceňuji hlavně jeho formu. Zpracování mi přijde světové, ovšem film jako takový mi v něčem nesedí - nepřijde mi dostatečně propracovaný, jako by mu chyběla jakási hloubka. Jinak nemám k hereckým výkonům žádnou výtku, výběr se moc povedl.

S případem Olgy Hepnarové jsem se poprvé seznámil před mnoha lety ve dnes již zaniklém časopise Ring. Vycházel tam zajímavý seriál o největších kriminálních zločinech v historii naší země. Jeden díl byl věnován mladé dívce, která neměla lepší nápad, než za pomocí nákladního vozidla vjet na zastávku tramvaje a smést čekající Pražáky na svůj spoj. Jak si vzpomínám, tak Olga tehdy jednou tou Kamenickou ulicí projela, ale zdálo se jí, že je tam málo lidí, tak udělala ještě jedno kolečko a počet čekajících se změnil. Zvýšil. A tak je zporážela. Film je psychologickým příběhem, který má divákům přiblížit pohnutky, které k činu pachatelky vedly. Zamindrákovaná lesba, která měla pocit, že ji všichni ubližují. Tvůrci do filmu obsadili pohlednou polskou herečku Michalinu Olsanskou. Ta má s erotickými scénami ve filmu, na svůj věk, bohaté zkušenosti. Odborníci filmu vyčítají, že skutečná Olga takto pěknou dívkou nebyla. Děj filmu se odehrává od doby, kdy Olga byla dívkou, ještě školou povinnou a přes pobyt v nápravném ústavu až po zaměstnání u Československé pošty. Film je celý natočen černobíle a až na jednu scénu neobsahuje hudební doprovod. A to ani u úvodních a ani u závěrečných titulků. Ocenit se dá i práce výpravy. Sedmdesátá léta jsou z plátna přímo cítit. Oceňuji, že se film vyhýbá politickým plakátům, které jinak tvůrci cpou dnes snad do každého filmu. Film se vyznačuje dlouhými scénami s záběry na detail a řadí se také mezi filmy s malým množstvím dialogů. Obdobné masové mešuge vrahy známe i z polední doby. Mění se jen forma provedení. Takoví lidé chodí mezi námi. A vinou společnosti je to, že se jim nevěnuje. Jak je poznat, jak je odhadnout? To téměř nejde. Osobně si myslím, že tenhle film bude patřit mezi nejlepší počiny roku.