13. komnata Jana Vávry

Jan Vávra vystudoval herectví na DAMU, byl členem souboru Činoherního klubu, Divadla na Vinohradech, Divadla S. K. Neumana, objevil se i v několika filmech. Jako herec se živil až do roku 1990. Již před revolucí vydával s několika přáteli samizdatovou revue Prostor. Po rozpadu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, podílel se na vzniku první komerční televize u nás, kde působil jako šéf zpravodajství a moderoval politický diskusní pořad. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti. Na první pohled si můžeme říci, že Jan Vávra je úspěšný člověk, který na co sáhne, to se vydaří. Bohužel jeho osobní život už neskýtá tolik příznivých linek. V roce 1981 se poprvé oženil a jako většina mladých lidí Jan i jeho manželka chtěli děti. Po letech marné snahy se to však nepodařilo. Ale touha po dítěti byla silná, dvojice se rozhodla pro adopci. Bohužel ani adopce nevyšla, a to vlastně vinou Jana. Když požádali o adopci, rozjelo se kolečko všemožných prověrek a testů. Psycholožka, která měla na starost vyšetření tohoto páru, zda je způsobilý vychovávat dítě, si zkrátka s Janem nesedla. On nebyl schopen tolerovat takový vpád do soukromí, navíc posílený o tehdejší praktiky socialistického systému. Rozhodnutí psycholožky znělo, že tomuto páru adopci nedoporučuje. Vztah se začal rozpadat a po 19 letech bylo manželství rozvedeno. Jan se znova oženil, jeho o osm let mladší žena Klára měla už dvě dcery z prvního manželství, nicméně se novomanželé opět snažili o početí společného miminka. Bohužel marně. Toto trápení a stresy v práci se odrazily také na jeho zdraví. V roce 1999, přesně v den, kdy byl odvolán z funkce ředitele TV NOVA Vladimír Železný, šel Jan na vyšetření do nemocnice. Potvrdilo se podezření na karcinom a Jan byl okamžitě druhý den operován. Prognóza po operaci byla poměrně nadějná, takže se Jan z diagnózy nehroutil. Dokonce se mu podařilo před novináři ututlat tuto zcela soukromou záležitost a relativně v klidu podstoupil ozařování. Bylo mu sice špatně, ale práce mu pomohla překonat nutkavé myšlenky na budoucnost. Jan byl pochopitelně pod lékařským dozorem a bohužel za několik let se rakovina objevila znovu. Opět byl na operaci a nastoupila chemoterapie, která ho totálně vyčerpala. Byl na tom psychicky velmi špatně a začal bilancovat a myslet na to, že čas pro život má člověk vymezen. Dokončil svůj román v Krajině prorostlého bůčku, který později vyšel. Opět bylo vše šťastně zažehnáno, ale před rokem se nemoc ozvala znova a následovala další operace. Ve třetím případu však bez chemoterapie a ozařování... Dnes se Jan cítí dobře, chodí na pravidelná vyšetření, ale stále čeká, že nemoc může opět zaútočit. Většinou se bezdětným vztahem trápí hlavně ženy, ale Jan považuje manželství bez dětí za svou 13. komnatu. A zřejmě touha po tom, o někoho se starat, vyústila v bezmeznou lásku ke zvířatům. Jan má dva psy, dva koně, ovce, kočky... Každá volná chvíle patří jeho čtyřnohým miláčkům. Navíc mu zvířata pomohla i v nemoci, kdy věděl, že o ně se nemůže přestat starat, projížďky na koni bral jako terapii a dodneška, když je mu nejhůř, útočiště hledá u svých čtyřnohých přátel.