Hannah jde po schodech

Herec a filmař Joe Swanberg je jedním z klíčových a nejvýkonnějších tvůrců amerických filmů, spojovaných pod označením mumblecore a vyznačujících se společnou low key estetikou. Jeho třetí celovečerní počin Hannah jde po schodech sice snímal, produkoval, režíroval i stříhal, ale označuje ho za kolektivní dílo herců, kteří byli zároveň spoluscenáristy a spoluscenáristkami (většina z nich měla ostatně v době vzniku Hannah za sebou režijní a scenáristické počiny, nebo je právě připravovala). Hannah (Greta Gerwigová) v průběhu filmu vystřídá tři partnery. S prvním z nich ji vidíme hned v úvodním záběru ve sprše. Navzdory blízkosti snímání ale necítíme žádnou skutečnou intimitu mezi oběma milenci, spíš směs těkání a všednodenní rutiny. Všichni tři muži Hannah milují, jsou zábavní, ale ona se s nimi necítí spokojená. Má pocit, že vedle nich není dost vtipná, férová, nebo s nimi zabředá do nikam nevedoucích konverzací. Ve vztazích po nadějném začátku rozpačitě přešlapuje na místě a stejně je na tom pracovně - v produkční společnosti, kde by ale měla být kreativní. V posledních letech se pro neusazené mladé digitální nomády vžil termín drifteři. Ve filmech Joea Swanberga a většiny jeho kolegů sledujeme neukotvené driftování se všemi jeho příležitostmi a nespokojeností nikoli na dlouhých vzdálenostech, které překonávají cestovatelé, ale na vztahové rovině - v miniatuře jednoty místa a času, jako je tomu v případě Hannah. DIY filmy jsou tak zároveň symptomem i produktem schopným reflexe současných západních společností. Film natočený s rozpočtem několika desítek tisíc dolarů v Chicagu je portrétem bezcílných dvacátníků, který část americké kritiky nadchl svojí autenticitou, část iritoval projevy svých postav. Ať už se domácí recenzenti rozhodli pro stanovení jakékoli diagnózy snímku, často byla těžko oddělitelná od diagnózy postav, což je do určité míry Swanbergovo režijní vítězství. Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016