Vždycky jsem chtěl být gangster

Dobrá a zábavná krimi komedie složená ze čtyř částí. Nejvíce mě pobavil příběh čtyř vysloužilých gangsterů, kteří unesou z nemocnice umírajícího kamaráda, a hledají svou bývalou skrýš, kde se schovávali po provedených loupežích. Najdou jen dálniční odpočívadlo s restaurací. Do výčtu známých herců chybí Roger Dumas a Venantino Venantini a ten se v mládí nahrál něco gangsterů.

Měla jsem poslouchat svůj filmový instinkt, který po deseti minutách neomylně vycítil, že půjde o ztracený čas, zbytečný odběr energie a prouhloubení nedělního splínu, jenže předtuchy převálcovaly argumenty jako černobílý obraz, povídková forma s propojujícím se efektem a gangsterské téma. Vyhrál instinkt a teď se mi tiše směje, neboť ví, že černobílá art nedělá, groteska je mrtvá, gangsterům ve Francii se naposledy dařilo za Gabina a Delona a aby někdo vypadal jak loser, nemusí být nutně loser. Jedna hvězda za Jeana Rocheforta.

Kdo má rád filmy Quentina Tarantina, přijde si při sledování tohoto snímku na své. Je natočen zcela v tarantinovském duchu, včetně vynikajících dialogů, ale přitom nemáte trapný pocit vykrádání. Naopak tato francouzská "gangsterka" přidává mnoho svého, osobitého, například se nevyžívá v žádném krveprolévání nebo obhroublých výrazech. Rozhodně výjimečný film.

Všechny příběhy jsou skvělé, ale nejvíc mě pohladil po duši ten o únoscích, co si vybrali ne zrovna vhodnou oběť (a přibrali k ní nějaký osobní předmět - zebru :-) Jen lituju, že tato povídka nebyla delší, nejlépe sama natočena jako celovečerní film.