Oko dítěte

Duchařský horor, tentokrát od sourozenců Pangů. Takovéto snímky jsou hlavní výsadou japonské kinematografie, kteří jsou s ohledem k jejich kultuře a zvyklostem na to stavění. Od produkce HK jsem se už díval krapet rozpačitě, ale s respektem. A vskutku, snaha se projevuje. Tajemno, temno, napětí. Vše tu je. Emotivně silný příběh nikam nespěchá a rozvíjí se pomalu a hlavně klidně. Atmosféra honosná a místy i tajuplná. Ani dramatizace nedopadla špatně, ale kazí to několik hluchých míst. Tvůrci přišli s křížkem po funuse. Tohle všechno tu už bylo. Proto asi využili možnost 3D obrazu, kterým by se alespoň v něčem odlišili. Vizuální zážitek to přináší, ale to je asi tak všechno. Škoda. Kdyby přišli dřív, možná by zabodovali.

Mám takový dojem, že se asi úplně přestanu dívat na tzv. dnešní "horory" - tenhle mě v tomto rozhodnutí jen utvrdil. Zpočátku to vypadalo celkem zajímavě a tajemně a byla jsem napnutá, co se bude dít, ale pak mi bylo jasné, že režiséři, scénárista a i samotní herci vlastně vůbec v podstatě neví, jak příběh uchopit a ztvárnit tak, aby z toho byl opravdu dobrý horor. Zhmotnělého ducha /haha, už to je hovadina/ jsem se vůbec nebála, ani té kůlny s mřížemi uvnitř, co si říkal hotel, natož nějaké vychrtlé pobíhající a ňufající chcíplotky s plenkovýma kalhotkama a psí hlavou místo lidské. Bože, tohle už nikdy více, navíc jsem vůbec nepochopila konec, ale to by byl už osmý div světa, kdyby ano, protože celý děj byl postavený na hlavu a plný nelogičností /např. jedno šikmoočko - mladý chalán - byl úplně na umření, dokonce mu upadl i jazyk, skončil v nemocnici v kritickém stavu a během pár několika hodin či max. dnů opět pobíhal na konci filmu jak majolenka a krásně mu to kecalo i s tím odpadlým a nejspíš tedy posléze znovu přišitým jazykem a musím říci, že vypadal zdravěji než já v současné době, haha :-D/. Asi mám jinou mentalitu než mí žlutí bratři a sestry, ale tenhle horor nějak nepobírám.... Hodnotím 2/10, za ten slušně vypadající začátek filmu, škoda, že to nevyšlo...