Antonyho šance

Úchvatná Veronika Jeníková, i dneska je pěkná. Film z doby normalizace vykresluje situaci muže, který se stará o své dítě, když mu zemřela manželka. Vít Olmer určitě i v dnešní době by natočil lepší filmy, nejsou penízky. A když už něco, hrozný námět a scénář, výsledek slabota.

Velmi příjemné překvapení. Nevšední příběh podpořený nadmíru zdařilými výkony méně známých herců, i když Veronika Jeníková tu působí trochu jako stará mladá. Zbytečné a laciné pak bylo angažování Jiřího Bartošky v roli Jiřího Bartošky v době jeho kulminující popularity. K tomuhle filmu se asi nikdo nebude vracet víckrát, už jenom proto, že z něj příliš vyčuhuje zoufalá šeď osmdesátých let, která tady nicméně velmi příhodně dotváří rámec celého příběhu. A Vítu Olmerovi tleskám za překvapivě otevřené komentování hned několika v té době tabuizovaných témat (například lesbická role Jany Švandové). A ať mi nikdo neříká, že se u Olmera neučil Jan Svěrák metaforicky ztvárnit soulož (zde s pohledem na lustr osvětlený projíždějícím vlakem).

Vcelku obyčejný film, nic zvláštního nepřináší a v podstatě nemá čím upoutat. Potěšila přítomnost brněnského siláka Franty Kocourka. 201311047324/7527++++++Souhlas s mým předchozím tři roky starým komentem. 20161022

Nejde o špatný film, byť poplatný své době. Otázka partnerských vztahů, které procházejí zkouškou, když jeden z partnerů (příp. oba) mají potomka z předchozího vztahu, je stále aktuální bez ohledu na politickou situaci. Luboš Veselý ve výjimečně velké roli. Škoda, že později se objevuje spíše v rolích okrajových. Veronika Jeníková i přes své mládí překvapuje zralým herectvím. Nádražní šeď dává příběhu umocnění reality. Hudba se zdá být unylá, ale zřejmě k příběhu patří. Bony a klid jsou zcela jistě daleko lepším filmem, ale ani tento film nedopadl špatně.