Sněhurka

Z Once upon a time jsem zvyklá od Sněhurky na ledascos, takže jsem ani nebyla moc pohoršena, když se začala paktovat s trpaslíky a vzala do rukou svůj osud. A byla to docela legrace včetně závěrečné písničky. Chudák Julia a její "kůra", zlatá nivea:-) Seana Beana výjimečně nezabili, ale moc se v příběhu neohřál. Co bych ale vyzdvihla tak český dabing. Vojtěch Dyk dabuje velmi málo, ale jeho dabing, dle mne, přidal na humoru.

A je to tady, další Sněhurka. Musím přiznat, že jsem tak docela nečekala, že se z toho vyklube něco takového. Tvůrci si pohráli s pohádkou o Sněhurce, ale místy si to udělali trochu jinak. Takže Sněhurka si prošla několika změnami. Hlavní představitelka Lily Collins byla skvělá, ale její partner princ v podání Armie Hammera, tak ten neoslovil. Opravdu jsem nečekala, že bych se u filmu mohla pobavit, ale pobavila je tam opravdu mnoho vydařených hlášek, které pobaví. Co se týče Julie Robers nestává se často, že by ste jí mohli vidět v záporné postavě a role Královny byla přesně pro ní, jen musím přiznat, že ty šaty co nosila, to nebylo ono. Nejvíc jsem se těšila na scénu s jablkem, přiznám čekala jsem trochu té klasiky, ale překousnu to, nebýt několika maličkostí, kterých se film dopustil bych hodnotila určitě víc. Závěr, tak to byla už jasná klasika od Disneyho - hurá tančíme a zpíváme.

Bojovná Sněhurka, důstojný leč polonahý princ, zlá a přesto neodolatelně hláškující královna a velcí někdy malí trpaslíci se rozhodně mohou jevit jako prznění klasiky, ale mne to neuráží. Původní pohádka totiž příliš zábavnosti nepobrala a tento humorný paskvil mi dal daleko větší radost ze života než grimmovské romantické drámo, které si kdysi mou dětskou duši nezískalo.

SNĚHURKA Ve filmovém světě se objevila nová móda: prznit pohádky a přizpůsobovat je dospělým lidem s jejich názory i pohledem na věc. Jakoby nová mladá generace ani nechtěla dospět, jakoby chtěla dál zůstat dětmi a stárnout spolu se svými pohádkami. Resp. donutit pohádky aby stárly společně s nimi. No budiž, ale nic se nemá přehánět. Základní smysl pohádky je vítězství dobra nad zlem. V nových verzích již bývá tento pohled zpochybňován, stejně jako je tomu ve světě dospělých. Nic už není jednoznačně černé a bílé. I to bych brala, ale v případě Sněhurky jsem hodně na rozpacích. Místy jsem nevěděla jestli se mám smát nebo plakat. Pravděpodobně nejzažitější verze Sněhurky se obrací úplně naruby. Z titulní hrdinky se stala emancipovaná obdoba Jury Jánošíka, manipulovanou obětí se zde naopak stává princ. Na škodu je i to, že největší trumf celé podívané, královna, v podání Julie Roberts, byla odsunuta na vedlejší kolej. Film uchvacuje vizualitou a bizarními nápady, které většině lidí nejsou po chuti, hlavně proto, že někdy sklouzávají ke zcela infantilnímu humoru. Měla to být výborná komedie, ale bohužel záměr se nepovedl. Monstrózní trpaslíci dali všemu korunu a notoricky známé jablko se v příběhu sotva mihlo a to jistě jen z povinnosti. Další negativum je velmi malý počet lokací a všechny naznačují, že rozpočet nebyl příliš vysoký. Přitom mně osobně přišlo dost originální vyprávění skrze postavu Zlé královny, která nám po dobu tří čtvrtin filmu podává příběh ze svého hlediska. Je přitom značně ironická, což je sjednocujícím prvkem pro většinu scén. Původní titul MIRROR, MIRROR tak získává nový rozměr a možná více vystihuje a vysvětluje záměry tvůrců, kdy se pokusili o "zkreslení odrazu" původní pravdy. Ať tak či tak, změna perspektivy ve vyprávění příběhu se mi docela líbila. Ale to bylo asi tak všechno. Jinak se jedná o naprosto bláznivý projekt. Věřím tomu, že u mladších ročníků si najde své příznivce, zejména tím, že Sněhurka je tu vylíčena jako spasitelka království a ne jako ubohá chudinka, která s rukama v klíně čeká na svou záchranu. Nová verze Sněhurky je přitom docela promyšleným experimentálním filmem, ale mně tento pokus zanechal poměrně chladnou.