Diktátor

Ve snímku Diktátor, nepochybně inspirovaném stejnojmennou klasikou Charlese Chaplina (1940, FP 47/47, 18/77, 3/2003z), pokračuje komik Sacha Baron Cohen v dráze provokatéra, vyhlášeného politickou nekorektností, vulgaritou a brutální situační komikou. Ne nadarmo je jeho film ironicky „s láskou věnován památce Kim Čong-ila“. Baron Cohen představuje tyranského vládce fiktivního severoafrického státu Wadíja, admirálgenerála Hafaze Aladína, v němž se sdružují vlastnosti despotů moderních dějin od zmíněného severokorejského vůdce přes Saddáma Husajna, Usámu bin Ládina až po Muammara Kaddáfího. – Cynický panovník má promluvit v OSN, avšak v Americe se po nezdařeném pokusu o atentát (iniciovaném jeho strýcem Tamírem) ocitá bez svého plnovousu na ulici. Ujme se ho feministická aktivistka Zoey, která ho považuje za wadíjského disidenta. Aladín se snaží zabránit Tamírovu komplotu a přitom se zamiluje do své naivní ochránkyně. S pomocí fanatického vědce Nadala, toužícího po vlastní atomovce, se mu to zdaří. Vrátí se do vlasti a ožení se s „demokracií“ Zoey. Diktátorské manýry však zřejmě neztratil. – Tvůrci se navážejí do všech možných ideologií, do genderových i náboženských vztahů či do showbyznysu a nešetří nikoho včetně diváků, jež zavalují hrubozrnným humorem, především v dialozích, ale také v komických situacích rozdílné kvality. – Upozorňujeme, že děj se dohrává i mezi závěrečnými titulky. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2012/8