Bourneův odkaz

Bourneův odkaz – další agent v kleštích vládních hrátek Nejdůležitější otázka je zodpovězena... Dokáže Renner nahradit Damona ve vysoké hře o vlastní život? A navíc tak, aby to bavilo i diváky? Ano, bezpochyby. Nastražte uši (v kině na vás čeká ojedinělý zvuk Dolby Surround 7.1) a zrak, nová akční podívaná stojí za to. „Na rozdíl od Bournea Cross od samého začátku ví, o co se tu hraje. Do programu elitních agentů vstoupil jako bývalý voják zcela dobrovolně. Ze všeho nejdůležitější pro něj je, aby jeho práce dávala smysl. Když ho ztratí, musí na to nějak reagovat,“ popisuje Renner svou postavu. Z oficiálních matgeriálů k filmu víme, že v dřívějším Bourneovu ultimátu agent Jason Bourne zlikvidoval tajný a kontroverzní vládní program společně s jeho tvůrci. Šlo však jen o špičku ledovce, pod níž se ukrývá mnohem sofistikovanější systém tajných operací, kterému šéfuje Byer (Edward Norton). Chladnokrevného profíka události kolem Jasona Bournea rozhodně nenechávají chladným, a tak se pro jistotu rozhodne bezpečně pohřbít podobný program dřív, než mu taky přeroste přes hlavu. K jeho smůle však jinak precizní čistící operaci přežije právě Aaron Cross a také vědkyně Marta Shearing (Rachel Weisz), která měla na starost jeho vědeckou část. Ti dva se navíc spojí a to je pro Byera smrtící hrozba, mnohem větší než ta, kterou představuje Bourne. Cross je taky z pořádně nepoddajného materiálu a oproti Jasonovi má tu výhodu, že si všechno pamatuje. Někteří diváci, kteří již měli možnost film vidět, ve svých kritikách tvrdí, že na rozdíl od Damona postrádá Renner charisma. Dovolím si velmi nesouhlasit. Za prvé – v Bourneových příbězích jsem si ani u Damona nějakého výjimečného charismatu nevšiml (za charismatického herce považuji například Anthonyho Hopkinse, u Damona se většinou sázelo na vzhled). Ačkoli Damona mám jako herce rád a jeho Bourne se mi líbil, podle mého mínění nebyl postavený na nějakém charismatu. Jeho Bourne byl však správně vyvážený a s postavou je navždy spjatý. Za druhé – naopak Rennerova „obyčejnost“ dodává příběhu velkou dávku uvěřitelnosti. Renner není obletovaný krasavec typu Hemsworth apod. A naštěstí se nesnaží být srovnatelný s Bournem. Je zkrátka dalším z agentů, které zaměstnal vládní program a možná, že kdyby k sobě našli cestu, šli by proti systému Cross a Bourne bok po boku. Což by ostatně klidně mohli. Příběh tohoto filmu se totiž odehrává paralelně s předchozí Bourneovou akcí. Jen konkrétní nepřátelé jsou lehce odlišní. Ale, jak také distributor prozrazuje, to, co Bourne prožívá a koná ve svém ultimátu, bezprostředně ovlivňuje život Aarona Crosse. Přestaňme tedy srovnávat a pusťme se naplno do nového příběhu. Aaron Cross jednoho dne zjistí, že jeho zaměstnavatel mu dal nečekanou výpověď, zrovna v době, kdy zdokonaluje a testuje své schopnosti kdesi uprostřed aljašské divočiny. Náhlé zjištění však není jeho hlavním hnacím motorem v následujících okamžicích. Cross ví, kdo je a zná svoje možnosti. Jenže právě ty, bez speciálních léků, které podporují schopnosti agentů, nejsou až tak zázračné. Zejména co se intelektu týká. Jedinou šancí se tak zdá vyhledání doktorky Marty Shearingové, kterou Cross z občasného testování zná a jak to říct? – není mu úplně šumák. Právě pro ni jsou okolnosti zrušení programu tajných agentů ještě větším zásahem do života. Jako správný vědec vlastně vůbec netušila, na čem se podílí, jen testovala vzorky, pomáhala vyvíjet látky a žila si svůj poklidný nudný život. Jenže udělala zásadní chybu – přežila likvidaci oddělení. Počáteční šok vystřídá duchapřítomnost a záhy se Crossovi stává plnohodnotným parťákem. A právě v tom okamžiku vlastně teprve pro ně i diváky začíná kolotoč událostí, které mají jediný cíl – získat zpět svobodu a svůj život. Divák může být spokojen. U bourneovských snímků je zvyklý na výpravu „kolem světa“, na akční honičky a rychlé chvaty. To vše také dostane v míře vrchovaté. Edward Norton je správně zákeřný a chladný, Rachel Weisz velmi zkušeně vyvažuje postavu chvíli zranitelnou, v další scéně pak přesvědčivě odvážnou. Jeremy Renner v sobě spojuje cosi z Jamese Bonda, Hitmana i kluka od vedle a brzy si získá váš zájem i sympatie. Přesto však mám dvě výtky. Podle mého mínění mohla být část příběhu, která vyústí v setkání obou uprchlíků, o dost kratší – zbylo by více prostoru pro samotné úniky. Občas totiž diváka může napadnout „sakra, kdy už se něco začne dít“. Druhá výtka je vysloveně soukromého rázu. Honička po filipínských silnicích je až příliš roztřesená a střihy i záběry někdy vypadají, jakoby si filmový štáb po režisérově „akce!“ začal hrát s kamerou fotbal. Výsledkem je sekvence, ve které nestíháte identifikovat postavy na plátně, a sem tam se o vás téměř pokusí epilepsie. Nicméně těžko říct, jestli je to jen můj pocit, způsobený špatným výběrem zorného úhlu. To jsou však jen skromné mouchy na povedeném snímku, opět podkresleném výborným soundtrackem (hudební součásti se zhostil James Newton Howard) a plném skvělých záběrů ze všech koutů světa. To vše v režii a podle scénáře Tonyho Gilroye, který je podepsán pod předchozími filmy s agentem Bournem, ale také třeba pod snímkem Michael Clayton, kde rovněž napsal scénář i jej režíroval. Shrnuji, podtrhuji – Bourneův odkaz se povedl a ode mě dostává 85%. Nechť se tedy líbí i vám.