Jak je důležité zavazovat si tkaničky sám?

Jak nemusím filmy, které se zabývají podobnou tématikou, tj. postiženými lidmi, tentokrát se mi film líbí. Ta skupinka chudáčků, kteří mají takové velké ambice, ke kterým je poňoukl Alex, je mi dokonce i sympatická. Takže film je spíše pro ty náročnější diváky.

Švédský snímek sice pojednává o mladíkovi Alexovi nemající to v životě zrovna jednoduché, ale zároveň se opatrně poohlíží i po životním údělu mladých handicapovaných lidí s mentálním postižením. Alex je pracovním úřadem poslán do pozice pečovatele v domově starající se právě o takto postižené lidi. A má s nimi plán, který by rád dotáhnout do konce. Jenomže je tu i nějaké to ale. Scénář byl napsán na základě zkušeností, takže vše, co je uvedeno, není nijaký hloupý výmysl. Každopádně šablona příběhu není neznáma. Něco takového je k vidění už např. ve snímku z roku 1992 'Sestra v akci 2' a nebo z roku 2003 'Škola ro(c)ku'. Snímek je lehce úsměvný, atmosférou odpočinkový a to je asi tak všechno. Je to hodně mírný film, takže nějakou filmovou okázalost moc nepřinese. Oni jsou dosti drženy na uzdě i emoční scény, obzvlášť ta finální, což trošku snímek shazuje. I když možná jak pro koho. Záleží na divákovi, jak se dokáže vcítit k uchopení správné podstaty života mentálně postižených lidí a jejich radosti i z toho mála, co jim život přinese. Filmů o mentálně postižených lidech není zase až tak moc, aby se z nich dalo vybírat. Budiž tedy ke chvále, že alespoň na ně nezapomněla švédská kinematografie.