Lovcova noc

Trochu se opomíjí, že film byl jedinou režijní prací herce Charlese Laughtona, který po nepřiznivém ohlasu jak premiérového publika tak i kritiky, na další režírování zanevřel. Herecké výkony dvou hlavních představitelů Roberta Mitchuma a Lilian Gishové, jež ztělesňují zlo a dobro, jsou i po letech považovány za vynikající. Jen kvůli tomuto hereckému koncertu je třeba vidět film více než jednou.

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo...

Tento film jsem během krátké doby viděla podruhé. A zatímco prvně jsem byla dosti zaskočena tím až komediálním rázem (což jsem jaksi nečekala), tak teď jsem si na jeho zvláštní vyznění už zvykla. Všechno je to jenom o konfliktu. O konfliktu mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí, všechno toto je zasazeno do podivné symboliky, kterou jsem prvně asi ne dost dobře pochopila, proto mi napoprvé film připadal lehce komediální, teď už mi však trklo a vystupujou i ty temnější obrazy. Je to určitě snímek, jaký jsem ještě nikdy neviděla, pozoruhodný, jedinečný a myslím, že ne každý (jako já prvně) ho dokáže přijmout. Tento konflikt dobro vs zlo představuje i sám Harry Powell, mimochodem vážně naprosto perfektní a nezapomenutelný Robert Mitchum. Rovněž obrovsky nezapomenutelným se pro mě stal motiv, který má vytetovaný na svých prstech – to je fakt supr kérka. Až budu chtít tetování, tak už vím, kde hledat inspiraci.

Dobro a zlo, láska a nenávist. Tyto protiklady jako nitka plynou celým filmem, který je jediným, jenž Charles Laughton zrežíroval. Podařilo se mu ale mistrovské dílo, které nepostrádá žádný z prvků dobrého thrilleru. Vynikajícím v roli falešného kazatele byl Robert Mitchum, který údajně za Laughtona na režisérské židličce často zaskakoval, neboť ten nesnášel děti a tak musel Mitchum scény kde vystupují režijně vést.