Les Adoptés

Tento nenápadný snímek zaujme především atmosférou - dýchá z něj francouzská neuspořádanost proteplených příbytků, volnost, ale zároveň i určitá spjatost s ostatními, řekla bych až cikánská soudržnost, která nebere svobodu a dává jistotu... Je zde hodně znát ženská ruka, která zejména prostřednictvím kamery, jakoby ledabyle odložené v rohu na židli, umožňuje až intimní náhled do soukromí, což mě velmi zaujalo. Na vážnost nastalých situací není nahlíženo hystericky a slzopudně, nýbrž komorně a s vědomím, že přes všechny bolesti člověk touží jít dál a plánuje cestu ještě předtím, než se na ní bude muset vydat, i když se mu to vůbec nelíbí. Nečekejte zrovna očistnou lázeň, jen velmi příjemnou koupel po namáhavém dni plném smutných událostí, kdy každý dostal to, co chtěl, jen to nechtěl takhle ...