Má láska s Jakubem

Ve filmu se řeší neustále nějaké pracovní problémy. Ve škole, kde začíná učit hlavní hrdinka, ve fabrice jejího snoubence. Zda rozjet noční směnu, když je potřeba deset pracovníků, nejsou místa ve školce pro děti pracujících v továrně. Prostě zdlouhavá nuda. Do toho všeho slabý milostný motiv a jakýsi masopust s maskami, pod kterými se představují hlavní postavy. A ten moravský folklór je mi také poněkud cizí.

Nebetyčná blbina, kde se motá páté přes deváté. Herci odříkávají to, co mají, nijak se nesnaží, ono není ani proč. Do toho šílený Zich, i když melodie jsou to pěkné, ale já jej nemusím. Spěje to celé od ničeho k ničemu, je to nuda, a nakonec jsem to stejně asi celé nepochopil. No nevadí, věšet se pro to nebudu. Stejně jsem se na to koukal jen kvůli Evě Jeníčkové, kterou jistý web uvádí jako jednu z protagonistek. Já ji tam neviděl, ale to si proto, že jsem krapet sem tam usínal nudou. Ale ani v závěrečných titulcích uvedená není.

Je to takový nudný film, který by měl molarizovat. Psychologický příběh rozdělení pomocí předělů, které jsou ve formě masopustní zábavy. Ve filmu zazní docela pěkné písně. To je asi tak jeden z mála plusů vedle mladičké Zlaty Adamovské.

Byť by se dalo z názvu vydedukovat že půjde o milostný příběh, není tomu tak. Snímek se řadí mezi moralizující filmové produkty odehrávající se v ideologicky populárním výrobním procesu. Dějově máme na jedné straně papírenský průmysl, kde se snaží mladý ing. Jakub Horec o vybudování své kariéry a to za každou cenu. Na straně druhé je mladá učitelka Petra Jánská, která se zase snaží pro své žáky udělat naprosto vše. A to jak ve věci vzdělání, tak i jejich života. Jakub a Petra spolu žijí, do svého nové působiště se společně přestěhují, jejich starosti se vzájemně proplétají a v podstatě škodí jeden druhému. Oba při své snaze něco udělat narážejí jen na pokrytectví svých kolegů a zášti. Mezi lidmi vládne faleš, lži a hlavně snaha si nicneděláním nepoškodit kariéru vlastní. Civilní psychologický příběh si Václav Matějka napsal a natočil sám a velice dobře podchytil šeď doby, jakou si dnes málokdo umí jen představit. O něco se snažit byla, je a vždy bude zásluhou každého jednotlivce, ale když se střetne kariérismus, zájmy jednotlivců a tvrdý realismus socialistické etiky, veškerá snaha dostává značné trhliny, které poškodí nejen pracovní sounáležitosti. Děj příběhu má dvě roviny, které jsou přes svoji vážnost odlehčeny záběry masopustních her, ve kterém mají určité masky svou symboliku, čímž příběh dostává i jistou poetiku. Snímek je hodně na přemýšlení a to obzvlášť v dnešní době. Po divácké stránce je tak vhodný snad už jen pro filmové fajnšmekry.