Dobré mravy

Pan K., dobře stavěný padesátník, sedí se svou ženou v obývacím pokoji prostorného bytu v panelovém domě. Načinčaná stěna, porcelánový jídelní servis, skleněná zvířátka, suvenýry z výletů. Je vyčerpaný, těžko ovládá své emoce, skoro pláče. „Já je nenávidím. Jediné, co umí, je dělat děti, bordel a ničit, to je jejich kultura.“ Paní E., elegantní žena ve věku prababiček, sedí ve své oblíbené restauraci: „Noví majitelé je sem začali pouštět, tak jsme jim vysvětlili, že jestli z toho chtějí mít cikánskou hospodu, tak sem nebudeme chodit. Tak je sem přestali pouštět. A je klid.“ Filmový esej o slušnosti. Každodenní banální situace osvětlují temná zákoutí v nás, v drobných detailech odkrývají tenké hranice mezi normalitou a nenormalitou a ukazují prozaické důvody selhávání multikulturního modelu společnosti. IDF 2011