Chaloupka strýčka Toma

"Chaloupka strýčka Toma", stará, známá historie, kterou celé generace děských čtenářů četly se zatajeným dechem, ožila opět na plátně. Americký Universal ji zfilmoval již podruhé, první vydání se hrálo ještě před první světovou válkou. Film byl komponován ve stylu amrických velkofilmů se všemi přednostmi i nevýhodami tohoto stylu. Režisér Pollard jej postavil velice pečlivě, ovšem nic nového nepřinesl. Film měl tempo, byl mistrovsky střižen, scény neunavovaly a tak při dobrém libretu, kterým "Chaloupka strýčka Toma" nesporně byla, vznikl tehdy snímek docela zajímavý a poutavý. K zajímavosti filmu značně přispěli černí herci, jejíchž hra dostupovala překvapující výše. James B. Lowe v úloze strýčka Toma, tehdy první černý tragéd na filmovém látně, byl konvencionální, o nic lepší ani horší, než průměrné americké hvězdy. Dobrá byla černoška, která hrála jeho ženu a několk jiných černých figurek, zvláště dětí, prozrazující silné herecké nadání. Zásluhou tohoto filmu bylo, že nezkresloval černochy, a jestliže kniha "Chaloupka strýčka Toma" před dávnými lety přispěla k osvobození černochů z otroctví, přispěl jistě stejnojmenný film k jejich osvobození z úlohy těch, kteří ve filmu dostávali jen kopance. Z bílých herců byla výtečná Mona Rayová v úloze černého děvčete Tops, která zahrála skutečně skvěle pudové dítě, stojící mimo dobro a zlo, a George Siegmann v úloze plantánka. Za zmínku stojjí scéna Elizina přechodu přes led a její loučení s dítětem, kde se Pollardovi podařilo vytvořit scénu vynikající dramatické koncepce. Naše diváky trochu zaskočila skutečnost, že záběry kamery byly pod úrovní amerických filmů, příkře tvrdé, a nedovedli si to tenkrát jinak vysvětlit, než špatnou kopií filmu.