Bohéma

Metro-Goldwyn uvedl u nás dlouho ohlašovanou a očekávanou "Bohému", jejíž newyorská premiéra měla tehdy bouřlivý úspěch. Režisér King Vidor zde vytvořil skutečné dílo plné kouzelné krásy a křehkého, jemného půvabu. Bylo to dílo režijně a fotograficky tak čisté, že se podobalo svému klasickému vzoru: Griffithovu "Zlomenému květu". Film byl lehkou adaptací světoznámého Murgerova románu i Puccinovy opery, adaptací velmi obratnou a nenásilnou, která zachovala charakter filmu a jednoduchý děj zbavila všech episod. Byla to opravdu s v ě t e l n á b á s e ň, na žádný jiný film se nehodila tato slova jako na "Bohému". Vidor dal ději půvabný dobový kolorit čtyřicátých let (19. st.), kouzelnou atmosféru staré Paříže a lehkost veselé bídy latinské čtvrti, přitom se vyvaroval anachronismů tak častých v amerických filmech a zladil vše v prostý, milý a smutný celek, ve světlo a stín prolínající společný osud Rodolpha a Mimi. Lilian Gishová v roli Mimi byla dokonalá a jedinečná. Tichá postava Mimi, toho drobného ptáčátka, plného bázně, touhy a radosti. Mimi předem zlekaná, neboť poznala tolik bídy. Mimi mrznoucí ve své komůrce a marně zadýchávající své drobné prstíky. I tak byl její obličej líbezný a křehký. Mimi věčná múza latinských mansard, nesmrtelná, nenáročná a zapomínaná. Scény, kdy poprvé přemáhá suchý souchotinářský kašel, nebo kdy se opět vrací potácejíc se zimními ulicemi staré Paříže na místa, kde jedině byla šťastná, tyto scény byly nezapomenutelné. Gishová a jen Gishová mohla tehdy tak mistrně a životně zahrát tu úžasnou úlohu křehké a obětavé Mimi, kolem níž jde život bezcitně a která žije jen tím velkým, bolestným bohatstvím svého malého srdce. John Gilbert byl jí dobrým partnerem v úloze Rodolpha a dokonale ovládal filmový herecký výraz, ve filmu měl opravdu skvělá místa. "Bohéma" byl film, který bude jednou klasickým. Je to film, v němž lze objevovat stále nové a nové krásy a který byl prostě pro tehdejšího diváka nezapomenutelný.