Bylo to něco zcela jiného, osvěžujicího v tom suchopáru filmů, které se u nás uváděly, tento film z produkce British International Pictures pojmenovaný "Srdce ve vyhnanství", uváděný v Československu společností Slaviafilm se kvalitou velice lišil. Bylo málo filmů, v nichž by tenkrát fotografie a obsah vyznívaly ve větší harmonií.Pod tvůrčíma rukama režiséra Denisona Clifta, za hry Betty Balfourové a jejich dvou partnerů, vznikl film o skutečném životě, jak odpovídá z největší částí právě anglické mentalitě, tak vzdálené americkému schematizování, ale i vzdálené evropské problémovosti a sentimentalitě. O co ve filmu jde:
Film otvírá před diváky kapitolu děvčete, dcery anglického pastora, oddaného své filantropii a dobrým skutkům stejně vášnivě, jako mladistvě a naivně pohlíží na život své dcery, milující ranní spánek, gramofony, křížovky a vše, co se nazývá skutečným krásným životem, rozdílným od křičení nemluvňat, která přivádí na svět mladý lékař, jehož návrhy na manželství jsou přirozeně touto lyrickou osůbkou odmítány. A když se na ni usměje štěstí a vyhraje za vyluštění křížovky báječnou cenu 500 liber, samozřejmě, že je nerozdá chudině a rovněž nesetrvá po boku svého přítele, nýbrž jede za romantikou na Riviéru.
V jejich palmách, jejích vlnách, jejích tancích a v opojení atmosféry, složené z moře, slunce a krásných mladých, dobrodružných mužů vidí osamělá dívka plynout dny krásné, ale prázdné. Pak ji vstupuje do cesty gigolo, který za peníze tančí s ošklivými tlustými matronami a který je údajně ruským princem v emigraci. Láska či komedie? Těžko rozdělit v zrcadle tohoto filmu, který se oprostil od banálního dělení lidí na zlé a dobré, tohoto podivného, úpadkového společensky opovrhovaného muže na to, co se nazývá klamem a co je citem a hnutím mysli.
Dívka je fascinována a uvedena do intimní společnosti dalších gigolových přátel, stejně záhadných a obestřených opovržením lidí a přesto vyzařujících teplo svých životů a osudů. Stane se z ní partnerka v jeho exklusivních tancích a pojedou spolu do Berlína, když v tom vstupuje do prudkých světel mámivé Nice její přítel. Marně mluví, marně odsuzuje její lásku, kterou podrobuje ze společenských i mravních hledisek své analýze, tím vášnivější, čím ji více miluje sám.
Aby dokázal, že všechno v pohádce Riviéry je vytvořeno jen mocí peněz, vezme jí je z toaletního stolku. Je zatčen a uveden v podezření z krádeže šperků u jiného z hostů v hotelu. Šperky byly však ukryty u gigola a film se uzavírá odhalením krádeže, která byla provedena z lásky domnělého ruského prince, k ženě, která v posledních záběrech, oloupena o romantiku, utíká za mladým lékařem, protože teď miluje i nemluvňátka i svět, který přetrhl paprsek slunného několikadenního štěstí. Nebylo tehdy mnoho tak nevtíravých a zároveň tak přesvědčivých filmů.
U tohoto snímku se daly potkat veliké typy na plátně, které byly jako vystřiženy ze života. Nebyly karikaturou víc, než je znetvořil život. Ve filmu byla lyrika, ale taková nebásnická, prostá a lakonická. Obrazy scén nebyly krásné umělými západy slunce, ale prostými panoramaty. Domy také nebyly neobyčejné a také kolísání lidí zde bylo všední.
Film je dynamický, ale nebyl to chvat ateliéru, divadel nebo románů. Tento útěk je běh životních energií. Není tady velkých ideí nebo ideálů, ale tyto malé problémy snivé dívky na celuloidovém pásu tak zvládnutého a jemného filmu překročily hranice falešných filmových příběhů o mnoho délek.
